Články

Chilští vývojáři nazvali svou mobilní navigační aplikaci pro zrakově postižené údajně podle latinskoamerického slangového výrazu pro vodicího psa, nicméně Lazarillo nás nepřevede přes ulici, neukáže nám dveře či schody a neobejde s námi nečekané překážky. Zato nám však při pohybu venku může např. říci, co je okolo nás, kam můžeme poblíž zajít na oběd nebo kudy se máme vydat ke svému cíli. Svými funkcemi Lazarillo připomíná známější navigační aplikaci BlindSquare. Ačkoli toho BlindSquare umí více, má proti němu Lazarillo i několik neoddiskutovatelných předností:

• Lazarillo má verzi pro iOS i Android, zatímco BlindSquare je k dispozici jen pro první z uvedených platforem.
• Lazarillo je díky projektu SONS podpořeného Nadačním fondem Českého rozhlasu plně počeštěno, zatímco v BlindSquaru jsou některé části aplikace v angličtině.
• A v neposlední řadě, Lazarillo je k dispozici zdarma, zatímco BlindSquare stojí nemalých 1 050 Kč.

Pojďme se tedy blíže podívat, co Lazarillo umí, ale též, co mu oproti BlindSquaru schází.

Instalace

Lazarillo si standardním způsobem bezplatně stáhneme a nainstalujeme z obchodu App Store nebo Google Play. Další popis odpovídá variantě pro iOS, ale v Androidu by vše mělo být téměř identické.

Při prvním spuštění po nás Lazarillo bude vyžadovat přihlášení. Buď k přihlášení do aplikace využijeme účet na Googlu či Facebooku, nebo se přihlásíme jakoukoli e-mailovou adresou, k níž zadáme přístupové heslo. Uživatelský účet je údajně vyžadován pro ukládání oblíbených míst a dalších uživatelských dat. Když potom Lazarillo nainstalujeme na jiné zařízení a přihlásíme se svým účtem, měli bychom v něm mít opět stejná uživatelská data.

Během prvního spuštění si ještě musíme odbýt standardní kolečko dotazů na povolení přístupu k polohovým údajům, k Bluetooth zařízením, což se prý někde využívá k interiérové navigaci, a také pro zasílání oznámení. Poté je již vše připraveno a můžeme začít s Lazarillem pracovat.

Prostředí Lazarilla

Na začátek je třeba říci, že Lazarillo stejně jako většina dalších navigačních aplikací má svůj interní hlasový výstup, který nám při používání aplikace bude říkat zejména informace o naší poloze, o okolí a o směřování k zadanému cíli. Bude se nám tedy stávat, že souběžně s odečítačem VoiceOver či TalkBack bude mluvit i hlas Lazarilla.

Aplikaci si nyní postupně projdeme a podíváme se na její jednotlivé funkce.

Vespod obrazovky najdeme záložky tří respektive čtyř panelů aplikace: Průzkum, Oblíbené, Oznámení (jen u verze pro Android) a Nastavení. Po spuštění budeme na panelu Průzkum, který obsahuje to nejdůležitější. Proto si jej prohlédneme jako první.

Úplně na začátku panelu Průzkum je čtveřice funkčních tlačítek, z nichž první je tlačítko Zastavit prozkoumávání nebo Zahájit průzkum. Tímto tlačítkem lze zapnout či vypnout automatické hlášení míst v našem okolí. To se hodí, když při pohybu po městě chceme být průběžně informováni, co je okolo nás. Nyní při procházení aplikace s odečítačem by nás ale tato průběžná hlášení spíše rušila, tak je zatím můžeme vypnout.

Druhé z funkčních tlačítek představuje další důležitou funkci „Kde jsem“. Po poklepání na toto tlačítko nám Lazarillo poví, na jaké adrese nebo na jakém místě se právě nacházíme. Dál následují tlačítka Vyhledat a Filtrování kategorií pro průzkum, ke kterým se ještě vrátíme.

Pod řádkem se čtveřicí výše zmíněných tlačítek je zobrazeno místo, které je nejblíže naší současné poloze. Pokud bychom na toto místo poklepali, zobrazí se jeho detail.

Dále už následuje výpis různých kategorií míst zájmu v okolí. Tento výpis může mít v závislosti na nastavení buď podobu mřížky, nebo seznamu. Tak jako tak si jeho položky můžeme postupně projít šviháním vpravo.

Dvě počáteční kategorie ve výpisu jsou trochu speciální. První kategorie se jmenuje „Nedávno ohlášené“ a když ji otevřeme, zobrazí se seznam naposledy hlášených míst v našem okolí. Jde tedy o jakousi historii hlášených míst. Položky zde však nejsou řazeny chronologicky, ale podle vzdálenosti od nás. Druhá kategorie je nazvaná Události a lze se přes ni dostat k informacím o interiérové navigaci Lazarilla. V praxi tuto položku asi nevyužijeme.

Daleko zajímavější pro nás budou všechny další kategorie – Doprava, Banky a bankomaty, Zdraví, Jídlo atd. Každá z těchto položek nám otevře seznam míst v okolí, která spadají do dané kategorie. Seznam míst bude vždy řazen od těch nejbližších.

Vyhledání místa v okolí

Dejme tomu, že budeme na neznámém místě a rádi bychom si našli nějakou restauraci, kam bychom mohli zajít na oběd. Stačí poklepat na kategorii Jídlo a vybrat si ze seznamu nejbližších stravovacích zařízení. U každé položky v seznamu bude uveden název místa, dále směr a vzdálenost vzdušnou čarou a případně jeho podkategorie, např. „Restaurace Husinec, 100 metrů směrem na východ, česká restaurace“. Ve výchozím nastavení je směr k místu udáván zeměpisnou světovou stranou. Z BlindSquaru můžeme být zvyklí na udávání směru pomocí čísel na hodinovém ciferníku, což je určitě intuitivnější. I v Lazarillu je možné tento způsob hlášení směru nastavit, jak je popsáno níže v části věnované nastavení aplikace.

Když na požadované místo poklepeme, otevře se obrazovka s podrobnějšími informacemi a možnostmi navigace k místu.

Vyhledávání míst dle adresy nebo názvu

Než se ale podíváme podrobněji na navigační funkce Lazarilla, zkusme ještě vyhledat cílové místo podle jeho názvu či adresy.

Z hlavní obrazovky panelu Průzkum nebudeme nyní otevírat žádnou kategorii, ale poklepeme na tlačítko Vyhledat v horní části. Otevře se obrazovka s vyhledávacím polem. Jakmile do něj začneme psát, budou se pod ním průběžně objevovat místa vyhovující zadanému textu. Vyhledaných míst není vypsáno nikdy více než pět. U každé položky je kromě názvu uvedena ulice a městská čtvrť či město. Po poklepání se i zde zobrazí obrazovka detailu místa.

Navigace k cíli

Ať už svůj cíl v Lazarillu zobrazíme pomocí jedné z kategorií blízkých míst nebo přes vyhledávání, dostaneme se nakonec na obrazovku s detailem místa. Na ní mohou být bližší informace k místu, jako je adresa nebo telefonní číslo. A dále tu najdeme několik funkcí, pomocí kterých se můžeme nechat k místu donavigovat.

První z nich je tlačítko Zahájit sledování tohoto místa. Po jeho aktivaci nám Lazarillo začne při pohybu průběžně hlásit, jaká je naše aktuální vzdálenost od místa vzdušnou čarou a kterým směrem se místo nachází. Na tuto informaci se také můžeme kdykoli podívat na výchozí obrazovce panelu Průzkum, kde je sledované místo uvedeno nahoře pod čtveřicí funkčních tlačítek. Při pohybu po městě tedy víme, zda se k danému místu blížíme a zda jdeme správným směrem. BlindSquare na rozdíl od Lazarilla umožňuje takto sledovat více míst najednou, nicméně v praxi člověk stejně většinou vystačí se sledováním jediného cíle.

Na obrazovce s detailem místa jsou ale ještě další navigační možnosti. Ve spodní části obrazovky najdeme tlačítka Jít pěšky, Jet veřejnou dopravou, Jet autem a Jet Uberem. Posledním z uvedených tlačítek si z Lazarilla můžeme spustit aplikaci Uberu, a dále již pracujeme s ní. I přes tlačítka Jet autem a Jet veřejnou dopravou voláme externí aplikace. Které aplikace nám zde budou nabídnuty, záleží na platformě; v iOS lze pro navigaci autem zavolat Apple Mapy a Google Mapy, Lazarillo v nich přednastaví výchozí a cílové místo a můžeme se jimi nechat navigovat. Pro vyhledání spoje veřejné dopravy takto můžeme zavolat ještě externí aplikaci Moovit.

Nejzajímavější pro nás ale bude tlačítko Jít pěšky. Pro navigaci chodce totiž nemusíme nutně volat externí Google Mapy nebo Apple Mapy, ale můžeme se nechat vést přímo Lazarillem. A to je další rozdíl oproti BlindSquaru, ve kterém v tomto musíme spoléhat jen na externí aplikace.

Režim trasování

Pokud si tedy vybereme navigaci k místu pomocí Lazarilla, zobrazí se obrazovka trasování. Budeme z ní dostávat v zásadě stejné instrukce, které by nám poskytly Google Mapy, protože Lazarillo čerpá geografická data právě z nich, prostředí Lazarilla pro nás ale může být přehlednější.

Na obrazovce trasování jsou zobrazeny dva nejbližší kroky itineráře, např. „Jděte na jih po Krakovská směrem na Žitná“ a „Odbočte doprava na Žitná“. Otázka samozřejmě je, jak rychle zjistit, že jdeme Krakovskou právě na jih a nikoli na sever. K tomu nám pomůže informace zobrazená během trasování pod aktuálními instrukcemi, kde bude v ideálním případě uvedeno něco jako „Míříte na jih“, a pak ještě. Příští kontrolní bod je 130 metrů na 12 hodinách“. Tím kontrolním bodem je myšlen roh Krakovské a Žitné ulice, kde budeme muset odbočit. Jak se k rohu budeme přibližovat, bude se zde uvedená vzdálenost snižovat.

Jakmile budeme u odbočky do Žitné ulice, řekne nám Lazarillo, že do ní máme zahnout a dvě nejbližší instrukce zobrazené v horní části obrazovky se posunou o jeden krok kupředu. Ve spodní části se v tu chvíli zobrazí směr a vzdálenost k dalšímu kontrolnímu bodu, tedy k další odbočce na naší cestě.

Na obrazovce trasování máme k dispozici ještě tlačítko, kterým můžeme zobrazit celý itinerář cesty, a také tlačítko „Kde jsem“ pro zjištění aktuální polohy.

Při chůzi po městě podle funkce trasování se mi poměrně často stávalo, že se Lazarillo zachovalo, jako bych sešel z trasy. Lazarillo najednou ohlásilo, že načítá přepočítané instrukce pro trasování. Nicméně po načtení byly aktualizované instrukce stále stejné, takže jsem nerušeně mohl pokračovat v chůzi po trase. Celkově lze říci, že trasování trpí stejnými nedostatky a často nedostatečnou přesností jako Google Mapy, odkud Lazarillo přebírá trasovací instrukce. Uživatelské rozhraní v Lazarillu je ale přehlednější a snadněji ovladatelné.

Informace o okolí během pohybu

Při chůzi nebo jízdě nám Lazarillo může hlásit zajímavá místa okolo nás. Toto automatické hlášení můžeme zapnout či vypnout již zmíněným tlačítkem Zahájit průzkum / Zastavit prozkoumávání, které je na panelu Průzkum jako první nahoře a k dispozici je máme i na obrazovce při trasování k cíli.

Na obou těchto obrazovkách máme také tlačítko Filtrování kategorií pro průzkum. Nastavení filtru se hodí zejména při pohybu po městě, kde můžeme být někdy zahlceni neustálým hlášením Lazarilla o všem, okolo čeho jdeme či jedeme. Ve filtru tedy lze nastavit hlášení jen těch kategorií míst, které nás zajímají. Můžeme tedy např. nechat zapnutou kategorii Doprava pro hlášení všech zastávek MHD okolo, ale vypneme třeba kategorii Obchody a další.

Filtr lze nastavit odlišně pro pěší chůzi a pro rychlejší pohyb při jízdě dopravním prostředkem. Z BlindSquaru můžeme být zvyklí nastavovat filtr nejen na základě kategorií míst, ale také na základě maximální vzdálenosti míst od nás. V Lazarillu vzdálenost ohlašovaných míst v okolí nastavitelná není.

Oblíbená místa

Výše popsanými funkcemi jsme téměř vyčerpali možnosti dostupné z panelu Průzkum, který je v aplikaci nejdůležitější. Krátce se ale podíváme ještě na další panely.

Druhý panel Oblíbené slouží k rychlému přístupu k místům, která si v Lazarillu označíme jako oblíbená. Místa můžeme označit jako oblíbená na obrazovce s detailem místa, kde stačí poklepat na tlačítko Přidat k oblíbeným. Přidávat můžeme také z panelu Oblíbené pomocí tlačítka Přidat. Když na tlačítko poklepeme, máme na výběr, zda přidáme místo na nejbližší adrese k naší aktuální poloze, nebo zda přidáme místo čistě na základě aktuálních GPS souřadnic. Druhá možnost se může hodit, například když stojíme uprostřed lesa, kde v okolí žádné místo s definovanou adresou není.

S místy na panelu Oblíbené potom můžeme pracovat jako s jakýmikoli místy, ke kterým jsme se dostali na panelu Průzkum. Můžeme tedy otevřít obrazovku s detailem místa, kde máme možnosti pro různé způsoby navigace k danému místu.

Nastavení

Na posledním panelu aplikace můžeme nastavovat různé volby Lazarilla. Lze zde např. měnit parametry interního hlasového výstupu. V iOS zde máme k dispozici oba české systémové hlasy Zuzana a Iveta. Vyplatí se nastavit zde jiný hlas, než používáme ve VoiceOveru, abychom na první poslech odlišili, která z aplikací na nás právě mluví.

Důležitou volbou je zde také formát hlášení směru. Výchozí hodnota jsou „světové strany“. Při tomto nastavení jsou místa hlášena ve směrech osmi světových stran (sever, severovýchod, východ atd.). Dále můžeme nastavit „relativní směry“, tedy vepředu, vzadu, vlevo a vpravo. Takové hlášení je sice daleko intuitivnější, směr ale určuje mnohem hruběji – místo osmi směrů máme jen čtyři. Ideální nakonec tedy asi bude třetí možnost „pozice na hodinách“, při které jsou směry hlášeny podle čísel na hodinovém ciferníku. To je jednak dostatečně jemné, protože máme k dispozici celkem dvanáct směrů, a jednak i snadno srozumitelné.

Nastavené hlášení směru se projeví u směru udávaného při hlášení míst v okolí, při zobrazování míst na panelech Průzkum a Oblíbené a při sledování cíle. U trasování ale budeme mít v instrukcích vždy uváděny světové strany, protože instrukce se přebírají z dat Google Map, na které toto nastavení nemá vliv.

Závěr

Lazarillo je poměrně přehledná aplikace, se kterou se s odečítačem pracuje příjemně a pohodlně. Je třeba říci že oproti BlindSquaru jí chybí některé pokročilejší funkce, jako je simulace polohy nebo rozhlížení po okolí. Mně osobně v Lazarillu ale nejvíce schází možnost rychle zjistit aktuální polohu prostým zatřesením mobilu – v Lazarillu je vždy nutné najít tlačítko „Kde jsem“ a poklepat na ně. Na druhou stranu má Lazarillo oproti BlindSquaru funkci trasování, která naviguje k cíli po odbočkách – s BlindSquarem si pro trasování musíme zavolat externí mapy, které nejsou tak přehledné.

Je též třeba říci, že ať už použijeme pro navigaci jakoukoli z dostupných aplikací, jsme stále omezeni přesností určení naší polohy a podrobností mapových dat. Obojí není stále na dostatečné úrovni, aby byla navigace Jednoznačně použitelná pro zcela nevidomého chodce, který potřebuje někam dojít v neznámém prostředí. Navigační aplikace lze tak stále brát jen jako doplňující, nikoli ale všeřešící prostředek při prostorové orientaci. Mnohem využitelnější je Lazarillo a obdobné aplikace pro uživatele se zbytky zraku, kteří na své blízké okolí vidí, takže přesnost mobilní navigace pro jejich potřeby může být dostatečná, aby s ní došli k cíli i na neznámém místě.

Samotná aplikace Lazarillo určitě stojí za vyzkoušení. Ať už jste uživateli mobilu s Androidem, pro který BlindSquare není k dispozici, nebo máte iPhone, ale nechcete za BlindSquare utratit více než 1 000 Kč. Lazarillo vám může ty nejdůležitější navigační funkce poskytnout také, a to zdarma, v přehledném a snadno ovladatelném prostředí.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Lazarillo – domovská stránka
• Lazarillo – anglický manuál
• Lazarillo v App Storu
• Lazarillo v Google Play

Původně vyšlo v říjnu 2018.

Na jaře 2017 jsme v Téčku přinesli recenzi dotykového mobilu BlindShell Baroque 2, který je po softwarové i hardwarové stránce navržen pro potřeby zrakově postižených. Tento mobil nabízí přehledné a velmi snadno ovladatelné prostředí, v němž zvládnou pracovat i ti, kdo se běžných dotykových mobilů obávají, ať už jsou slabozrací nebo zcela nevidomí. Nicméně i přes dostupnost snadno ovladatelných dotykových mobilů je stále mnoho zrakově postižených, kterým se stýská po jistotě, již jim při práci dávala fyzická tlačítka klasických mobilních telefonů. Právě pro tyto uživatele společnost Matapo vyvinula zcela nový mobil BlindShell Classic. Tento nový mobil má téměř totožné funkce se svým starším dotykovým bratrem, vše se ale obsluhuje fyzickými tlačítky, jak jsme byli zvyklí např. na starých dobrých Nokiích. BlindShell Classic právě vstupuje do prodeje na českém trhu a Téčko je první, kde si o něm můžete podrobně přečíst.

Popis přístroje

Když si vezmete mobil BlindShell Classic do ruky, ihned si vybavíte dobře známé a často používané tlačítkové Nokie E52 nebo C5. BlindShell Classic je připomíná svými proporcemi i hmotností.

Tělo telefonu je tvořeno plastem s protiskluzovým povrchem. Vybrat si můžeme ze dvou barevných variant – neutrální černá a dle mého velmi slušivá červená.

Většinu ovládacích prvků mobilu najdeme samozřejmě na jeho přední straně. Její horní část zabírá displej, který v případě BlindShellu Classic není dotykový. A pod displejem již najdeme to, co činí tento mobil jedinečným, a sice klasická fyzická tlačítka pro jeho ovládání. Jde o následující tlačítka:

• Kurzorová tlačítka: Pod displejem uprostřed jsou klasicky do stran čtverce uspořádaná kurzorová tlačítka vlevo, vpravo, nahoru a dolů. Prostředek čtverce je potom potvrzovací tlačítko.
• Tlačítka pro hlasitost: Nalevo a napravo od kurzorových tlačítek najdeme ihned pod displejem dvě tlačítka, jejichž primárním účelem je regulace hlasitosti – levé tlačítko ztlumuje a pravé zesiluje.
• Funkční tlačítka: Pod každým z tlačítek hlasitosti je jedno funkční tlačítko. Levé funkční tlačítko slouží zejména k přijímání hovorů a potvrzování akcí. Pravé funkční tlačítko označované jako Zpět naopak hovory odmítá a při pohybu v nabídkách slouží k návratu z aktuální nabídky do nadřazené úrovně.
• Numerická klávesnice: Pod blokem výše uvedených tlačítek se už nachází jen standardní telefonní numerická klávesnice, na níž jsou ve čtyřech řadách uspořádány číslice a tlačítka hvězdička a křížek. Pro dobrou orientaci je hmatně označeno tlačítko 5.

Všechna tlačítka jsou dostatečně velká a dobře hmatná, aby se dala pohodlně a spolehlivě nalézt a odlišit pohmatu.

Jediným dalším ovládacím prvkem telefonu je ještě velké kulaté tlačítko SOS, které je zapuštěné na zadní straně mobilu. Tímto tlačítkem lze v případě nouze rychle volat na přednastavený kontakt. Na telefonu nenajdeme žádné tlačítko pro zapnutí a vypnutí – k tomu totiž slouží dlouhý stisk pravého funkčního tlačítka Zpět.

Na horní straně přístroje dále najdeme dva konektory – micro USB pro nabíjení či připojení k počítači a klasický sluchátkový konektor pro jack 3,5 mm. Na zadní straně se potom nachází kamera a osvětlovací dioda. Většinu zadní strany zabírá ale snadno odnímatelný kryt baterie. Pod baterií jsou dostupné dva sloty na SIM karty (BlindShell Classic podporuje používání dvou SIM karet) a je zde také slot na paměťovou SD kartu, kterou lze rozšířit čtyřgigabajtovou vnitřní paměť mobilu.

Ovládání mobilu

Vnitřní software BlindShellu Classic je navenek téměř stejný jako u dotykového BlindShellu. Chybí jen několik pokročilejších funkcí, jako je např. přístup na Facebook, rozpoznávání bankovek a rozpoznávání vyfoceného textu. Prostředí má tedy jednotnou formu nabídek, kde jednotlivé položky mohou otevírat podnabídky. Na displeji je vždy velkým písmem a případně velkou ikonou zobrazena jediná položka nabídky, na které právě stojíme. Například hlavní nabídka začíná položkami Volání, Zprávy, Kontakty, Další aplikace, Nastavení atd. Kdybychom otevřeli třeba položku Volání, ocitneme se v podnabídce a budeme si vybírat mezi funkcemi Vytočit kontakt, Vytočit číslo, Historie volání atd. V takovéto struktuře nabídek a podnabídek se dostaneme úplně ke všem funkcím BlindShellu. Stačí nám tedy znát čtyři tlačítka, kterými se v nabídkách lze pohybovat, a máme vyhráno.

Tato tlačítka jsou:

1. Pravým kurzorovým tlačítkem přejdeme na další položku nabídky.
2. Levým kurzorovým tlačítkem přejdeme na předchozí položku nabídky.
3. Levým funkčním tlačítkem nebo potvrzovacím tlačítkem uprostřed kurzorového čtverce otevřeme aktuální položku.
4. Pravým funkčním tlačítkem se vrátíme do nadřazené nabídky.

Při pohybu v prostředí BlindShellu je vše spolehlivě ozvučeno dobře srozumitelným hlasem Google TTS. Slabozrací si mohou nastavit dvě různé velikosti textu, vybrat barevnou kombinaci textu a pozadí a upravit jas displeje.

Kromě výše popsaných čtyř základních tlačítek lze pro rychlý přístup k jednotlivým funkcím v nabídkách používat i další možnosti. Vždy se lze na prvních deset možností v aktuální nabídce dostat stiskem pořadové číslice dané nabídky na numerické klávesnici. Stiskem horního kurzorového tlačítka zase rychle otevíráme informace o stavu – aktuální čas, připojení k Wi-Fi, stav baterie atd.

K funkcím je také možné přistupovat hlasovými příkazy. Stačí podržet jedno z tlačítek pro hlasitost a po zaznění signálu vyslovit název požadované funkce. Hlasovým příkazem lze též zahájit hovor s osobou uloženou v kontaktech nebo začít psát SMS zprávu.

Práce s textem

Psaní textu a jeho editace je slabinou všech dotykových mobilů. Právě zde mohou mnozí uživatelé ocenit fyzická tlačítka. V textových polích se píše pomocí numerických tlačítek, jak to všichni dobře známe. Tedy opakovanými stisky např. tlačítka 2 můžeme napsat znaky a, b, c, 2 á a č. Obdobně bychom mohli pokračovat až k tlačítku 9 a písmeni ž. Tlačítko 1 slouží k psaní základních znamének a hvězdička k vkládání dalších symbolů. Křížkem přepínáme režimy pro psaní velkých či malých písmen a číslic. Podržením křížku otevřeme nabídku několika desítek smajlíků, které lze do textu vložit. Mimochodem, hlasový výstup umí všemožné smajlíky, které se objeví např. v příchozích zprávách, i řádně přečíst.

Text lze též mobilu nadiktovat. Stejně jako pro hlasové ovládání v nabídkách stačí v textovém poli podržet jedno z tlačítek hlasitosti a po pípnutí říci požadovaný text. Diktování má ale bohužel jedno podstatné omezení – nelze takto vkládat interpunkční znaménka.

V textu se lze pohybovat po znacích levým a pravým kurzorovým tlačítkem a znak před kurzorem mazat pravým funkčním tlačítkem. Hlasová odezva při pohybu je však nezvyklá. Vždy je hlášen znak vlevo od kurzoru tedy jeden znak před tím, který bychom očekávali při pohybu v textu s běžným odečítačem ve Windows. Bohužel se nelze pohybovat jinak než po znacích – žádné příkazy pro pohyb po řádcích či slovech v BlindShellu Classic nejsou.

Funkce BlindShellu

Prvořadou funkcí mobilu je samozřejmě telefonování a v tomto směru BlindShell Classic poskytuje vše, co bychom od mobilu pro zrakově postižené očekávali. U příchozích hovorů BlindShell hlasem oznamuje jméno nebo číslo volajícího. Hovor můžeme snadno přijmout či odmítnout jedním ze dvou funkčních tlačítek. Během hovoru lze též podržením levého funkčního tlačítka přepnout na hlasitý odposlech a zpět.

Volání se též věnuje hned první položka v hlavní nabídce, kde můžeme vytočit číslo z kontaktů nebo volané číslo přímo zapsat. Lze zde též zobrazit historii hovorů.

Ničím nepřekvapí ani druhá položka hlavní nabídky a sice Zprávy. Zde můžeme číst a psát esemesky. Pokud si budeme prohlížet starší zprávy, je třeba mít na paměti, že se zde řadí do konverzací.

V hlavní nabídce dále najdeme Kontakty. Kromě jejich vytváření a úprav si zde také můžeme nastavovat rychlé volby. Kontakt s rychlou volbou potom vytočíme podržením přiřazeného numerického tlačítka.

Rozsáhlou a rozvětvenou položkou hlavní nabídky je volba Další aplikace. Zde najdeme mnoho užitečných nástrojů, díky kterým BlindShell není jen mobilem na volání a zprávy, ale může posloužit k mnoha dalším činnostem.

• Budík - umožňuje nastavit čas buzení včetně opakování v určitých dnech v týdnu.
• Minutník.
• Kalendář - lze přidávat události, které se mohou opakovat. BlindShell na události v nastaveném předstihu může upozornit.
• Poznámky – jednoduchý editor pro psaní krátkých textových poznámek.
• Diktafon – vytváří zvukové nahrávky, které lze v mobilu přehrát nebo přetáhnout do počítače.
• Kalkulačka – zvládá základní početní operace.
• Počasí – předpověď na několik dní pro aktuální polohu uživatele.
• Jízdní řád – vyhledávání spojů v online jízdních řádech.
• E-mail – jednoduché čtení a psaní mailů prostřednictvím protokolu IMAP.
• Přehrávač hudby – přehrává audio soubory, které lze na interní paměť nebo SD kartu mobilu zkopírovat z počítače. Soubory třídí podle ID3 tagů dle interpreta či alb.
• Internetové rádio – přehrává rádia z internetu. Rádia jsou roztříděna podle zemí původu nebo podle žánrů.
• FM rádio – s připojenými sluchátky, která slouží jako anténa, BlindShell Classic přijímá a přehrává rádia na frekvencích FM.
• Čtečka knih – umožňuje číst knihy zkopírované z počítače nebo stažené z KDD. U knih si automaticky ukládá pozici, na které bylo čtení naposledy ukončeno.
• KDD – pomocí této funkce lze procházet a vyhledávat knihy a časopisy v Knihovně digitálních dokumentů. Stažené tituly se následně objeví ve Čtečce knih.
• Indikátor barev – mobil na základě obrazu z kamery hlásí barvu předmětů. Přesnost této funkce je obdobně jako u jiných mobilů pouze orientační. Vždy totiž velmi záleží na okolním osvětlení.
• Poloha – oznámí aktuální adresu, na které se mobil nachází.
• Označování objektů – říká popisky objektů na základě nalepených QR kódů. Součástí dodávky je totiž i sada nalepovacích štítků s předpřipravenými QR kódy. Kamerou telefonu lze tyto štítky na předmětech snímat a mobil čte popisky přiřazené jednotlivým štítkům.

Z poměrně dlouhého výčtu funkcí BlindShellu Classic je zřejmé, že jde o poměrně univerzální pomůcku. Je jasné, že jednotlivé funkce nemají takové možnosti, jaké jsou k dispozici v běžných chytrých mobilech s iOS či Androidem, základní možnosti zde ale najdeme a vše je velmi přehledné a jednoduše ovladatelné pomocí několika málo tlačítek.

Závěr

Stále existuje velké množství zrakově postižených, kteří nechtějí pracovat s plnohodnotným chytrým dotykovým mobilem, ať už proto, že jim dotykové ovládání nevyhovuje, nebo protože nemají potřebu využívat kvanta funkcí, které mobilní aplikace nabízejí. Tito uživatelé to v posledních letech měli při výběru vhodného telefonu těžké. Sáhnout mohli buď po mobilu Smart Vision 2, jehož cena začíná lehce pod 30 000 Kč, nebo po doprodávané Nokii C5 ozvučené Mobile Speakem za necelých 10 000 Kč. První z uvedených variant nemusí všem vyhovovat s ohledem na cenu, ale také kvůli velkým rozměrům mobilu. Nokie jsou pro změnu dnes již technicky zastaralé, s omezenou sadou funkcí bez perspektivy dalšího rozvoje.

BlindShell Classic je tedy vítaným doplněním nabídky přístupných tlačítkových mobilů pro zrakově postižené. S cenou 7 900 Kč jde o nejméně finančně náročné řešení, přitom však nabízí velmi snadnou obsluhu a relativně širokou škálu funkcí. Na vývoji jeho softwaru se dále aktivně pracuje, takže jeho majitelé budou moci prostřednictvím internetu snadno získávat aktualizace, které jej mohou dále zlepšovat. BlindShell Classic je tedy určitě v segmentu tlačítkových telefonů novou možností, která má před sebou další perspektivu a je rozhodně dobré věnovat mu pozornost.

Kde lze BlindShell Classic zakoupit

Za vývojem a výrobou BlindShellu Classic stojí původní česká společnost Matapo s. r. o, v jejímž e-shopu lze mobil také zakoupit. Partnerskými prodejci BlindShellu Classic jsou ještě Tyflopomůcky Praha, Spektra v. d. n. a nově též Galop s. r. o.

Technické parametry BlindShellu Classic

Procesor: Dual core 1.2GHz
Operační paměť: 512 MB
Interní úložiště: 4 GB
Podpora SD karet
Displej: 2.8 palců TFT barevný, 240 px * 320 px
SIM karty: dual SIM – 2x micro SIM karta
Kamera: 2.0 MPx
Baterie: 1800mAh
Rozhraní a další výbava: konektor micro USB, sluchátkový konektor 3,5 mm, Wi-Fi, Bluetooth, GPS, FM rádio, LED světlo, tlačítko SOS

Poděkování

Společnosti Matapo děkujeme za zapůjčení mobilu BlindShell Classic za účelem otestování a zpracování této recenze.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• Matapo na YouTube: BlindShell Classic 2018 (anglicky)

Při zběžném nahlédnutí do archivu Téčka lze zjistit, že o braillském zápisníku Orbit Reader 20 jsme informovali už před třemi lety. Tato pomůcka byla v březnu 2016 představena na konferenci CSUN a slibovala zcela novou technologii zobrazování bodového písma a výrazně nižší cenu, než je zvykem u tradičních braillských displejů. Na podzim téhož roku měly být zahájeny dodávky nového zápisníku prvním uživatelům. Čekání na opravdové spuštění sériové výroby a mezinárodní distribuci nové pomůcky se ale nakonec změnilo na nekonečný seriál odkladů, který trval přibližně dva roky. Dnes už se ale Orbit Reader 20 hromadně vyrábí a dodává do světa. Dobrou zprávou je, že ani Česká republika nezůstala stranou a prodej této nové pomůcky v listopadu 2019 ohlásil její český distributor, firma GALOP, kde Orbit připravili na používání v češtině – celé jeho vnitřní prostředí je přeloženo a zápisník obsahuje českou braillskou tabulku.

Orbit Reader 20 je v několika ohledech velmi pozoruhodné zařízení. V prvé řadě je zajímavý tím, že používá úplně novou technologii zobrazování bodového písma. Zatímco tradiční braillské displeje využívají k vysouvání braillských bodů už od osmdesátých let minulého století stále stejnou výrobně náročnou piezoelektrickou technologii, kvůli které jsou i dnes tak drahé, pro Orbit Reader bylo vyvinuto úplně nové technické řešení. Díky tomu je dvacetiznakový zápisník přibližně o polovinu levnější, než by byl ten tradiční. Toto opravdu znatelné snížení pořizovací ceny je ale vykoupeno některými kompromisy. Zobrazování braillského textu na Orbit Readeru je o něco pomalejší a Orbit Reader též při přepisování displeje vydává charakteristický zvuk, který by někdy mohl působit rušivě.

Srovnávání Orbit Readeru 20 s tradičními braillskými displeji může být ale trochu zavádějící. Účel Orbit Readeru je totiž trochu jiný a zaměřuje se na trochu jinou cílovou skupinu. Zatímco tradiční braillské displeje slouží primárně k zobrazování textu z počítače nebo mobilu a tak trochu navíc mají většinou i nějaké autonomní zápisníkové funkce, u Orbit Readeru je to naopak. –primárním účelem Orbitu je dát uživateli jednoduchý, ale spolehlivý autonomní braillský zápisník a jako vedlejší funkce je zde i možnost připojení k počítači nebo chytrému mobilu a využití jako braillského displeje.

V tomto článku se tedy podrobněji podíváme na to, jak se Orbit Readeru 20 podařilo tyto cíle naplnit.

Popis Orbit Readeru 20

Orbit Reader má obdélníkové tělo vyrobené z odolného plastu s protiskluzovou úpravou. Když vezmete Orbit Reader do ruky, zjistíte, že jeho tvůrci neměli snahu účastnit se závodů v miniaturizaci, jak tomu je u některých jiných braillských zařízení. Rozměry Orbit Readeru plošně přibližně odpovídají jiným mobilním braillským displejům, a to má Orbit 20 znaků oproti standardním čtrnácti, nicméně na výšku má 3,5 cm, což je mnohem více než bývá u dnešních braillských displejů zvykem. Z uživatelského hlediska to ale asi ničemu nevadí. Znatelný je i rozdíl v hmotnosti – necelého půl kilogramu je přibližně dvojnásobek toho, co známe od čtrnáctiznakových displejů. Celkově lze říci, že design přístroje rozhodně nemá snahu oslnit zdáním luxusu, nicméně vše působí velmi poctivě, odolně a kompaktně.

Když si Orbit Reader položíme na stůl tak, abychom řadu braillských znaků měli blíže k sobě, jsou na zadní straně zápisníku zleva doprava tyto prvky:

• Tlačítko pro zapnutí a vypnutí.
• Slot na SD kartu
• Konektor micro USB pro napájení či propojení s počítačem.

Na horní straně zápisníku najdeme tyto prvky:

• Nejblíže k nám bude řada dvaceti braillských osmibodových znaků, nad kterou jsou vždy po pěti znacích vystouplé hmatné orientační značky. Orbit Reader nad jednotlivými znaky údajně kvůli finanční úspoře nemá tlačítka pro přesun kurzoru k danému znaku, což může chybět při editaci textu.
• Nalevo i napravo od řady braillských znaků jsou kolébková tlačítka pro posun v textu. Pravé i levé tlačítko funguje stejně – když je stiskneme ve spodní vystouplé části, posouváme se v textu o celou šířku displeje (tedy o 20 znaků) dopředu, když je stiskneme v horní vystouplé části, posouváme se o stejný kus textu dozadu.
• Větší část horní strany potom zabírá braillská klávesnice. Ta je uspořádána typickým způsobem, tedy více vzadu dvě trojice kláves pro body 1 až 6 a více vepředu mezerník a klávesy pro body 7 a 8 po jeho stranách.
• V prostoru mezi klávesami pro body 1 až 6 a mezerníkem je klasický kurzorový kříž, tedy čtyři kurzorová tlačítka a tlačítko OK uprostřed.

Z tohoto výčtu je zřejmé, že Orbit Reader nemá ovládacích prvků přespříliš. Všechna tlačítka jsou velmi dobře hmatná a pro uživatele se zbytky zraku i kontrastně odlišena. Na zařízení se tedy člověk orientuje velmi dobře. Jistou výtkou braillské klávesnici může být, že mezerník je poměrně blízko klávesám pro body 1 až 6, ergonomičtější by byla větší vzdálenost. Braillská klávesnice je při psaní velmi tichá, jak si ale za chvíli řekneme, o zvukový doprovod při práci s Orbit Readerem se postará jiná komponenta.

Začínáme

Zápisník se zapíná i vypíná delším stiskem tlačítka pro zapnutí na zadní straně zařízení. To, že Orbit na stisk tlačítka zareagoval, vždy poznáme podle toho, že na okamžik vystoupí všechny braillské body. Po zapnutí se vždy obnoví naposledy aktivní režim zařízení a jsme tam, kde jsme ho naposledy vypnuli. Můžeme tak rychle pokračovat např. ve čtení rozečtené knihy nebo v editaci rozepsaného textu. Zápisník lze také krátkým stiskem zapínacího tlačítka uvést do režimu spánku, ze kterého jej poté stejným způsobem i probudíme.

Ihned při prvním zobrazení nějakého bodového textu na displeji Orbit Readeru zaznamenáme charakteristický zvuk způsobený vysouváním a zasouváním braillských bodů, který od tradičních braillských displejů neznáme. Tento zvuk nás bude provázet po celou dobu práce s Orbit Readerem. Když totiž Orbit Reader aktualizuje obsah displeje, přepisuje se dvacet braillských znaků postupně zleva doprava. Než se celý displej takto přepíše, trvá to necelou sekundu. Během této doby uslyšíme dvacatero cvaknutí, jak body jednotlivých znaků jeden po druhém vystupují nebo se zasouvají. Zvuk není příliš hlasitý, dá se na něj zvyknout, ale lze si jistě představit i situace, kdy může být rušivý. Číst si takto např. knížku večer v manželské posteli, když chce váš protějšek spát, nemusí být zrovna dobrý nápad... Toto je tedy jistá daň za alternativní a podstatně levnější technologii zobrazování bodového písma. Druhou odlišností braillských bodů na Orbit Readeru je to, že když na ně zatlačíme prstem, nezasouvají se do braillského modulu, ale zůstávají pevně vysunuté. Dojem všech, kdo zatím měli možnost čtení Braillova písma na Orbit Readeru vyzkoušet je vcelku pozitivní. Body jsou velmi dobře hmatné, přitom však nejsou ostré, takže čtení je docela příjemné.

Jak jsme již uvedli, Orbit Reader může pracovat jako autonomní zápisník, nebo jej lze propojit s počítačem či mobilem. Mezi těmito dvěma režimy se můžeme velmi rychle přepínat stiskem kombinací tlačítek OK + vlevo a OK + vpravo. Nejprve se podíváme na vnitřní zápisníkové funkce, stiskneme tedy OK + šipku vlevo pro přepnutí do autonomního zápisníku Orbit Readeru.

Vnitřní funkce Orbit Readeru 20

Je-li Orbit v režimu autonomního zápisníku, můžeme se v zásadě nacházet ve třech různých prostředích:

• Správce souborů: Zde lze procházet všechny složky a soubory na SD kartě, která je v Orbit Readeru vložená. Textové soubory si můžeme otevřít pro čtení nebo pro editaci a můžeme s nimi dělat i další operace.
• Čtečka textů: Když máme text otevřený ve čtečce, můžeme si jej pohodlně číst v Braillově písmu, nelze jej ale upravovat.
• Textový editor: Umožňuje editaci textů včetně vyhledávání blokových operací apod.

Na práci v těchto třech vnitřních funkcích se podíváme podrobněji.

Správce souborů

Práce ve správci souborů je snadná. V aktuálním seznamu souborů a složek se po položkách pohybujeme šipkami nahoru a dolů, nebo můžeme napsat několik počátečních písmen z názvu kýžené položky. Tlačítkem OK nebo bodem 8 otevíráme složku nebo soubor, bodem 7 se naopak vracíme zpět do nadřazené složky.

Pro jakékoli operace se soubory a složkami si vystačíme s několika akordovými příkazy, tedy současnými stisky mezerníku a určité bodové kombinace na braillské klávesnici. Například pro funkce Vyjmout, Kopírovat a Vložit máme příkazy mezerník + X, mezerník + C a mezerník + V. Dalšími příkazy můžeme např. označovat více položek pro hromadné operace, vytvářet nové složky či textové soubory nebo je naopak mazat.

Čtečka textů

Budeme-li mít v Orbit Readeru nahraný např. textový soubor s nějakou elektronickou knihou, kterou si budeme chtít číst, stačí vybrat soubor ve správci souborů a stisknout tlačítko OK nebo bod 8. Text se otevře ve čtečce. Čtečka si pro každý soubor pamatuje místo, ve kterém jsme jej naposledy opustili, a na toto místo se při příštím otevření vrátí. Není tedy třeba vytvářet ani vyhledávat nějaké záložky.

Při čtení si běžně vystačíme jen s kolébkovými tlačítky, kterými se v textu posouváme o dalších dvacet znaků vpřed či zpět. Jak již bylo řečeno, přepsání všech dvaceti znaků trvá necelou sekundu. Protože však přepisování začíná vždy od prvního znaku vlevo, můžeme začít číst zleva okamžitě po stisku tlačítka pro posun. Pomalejší přepisování obsahu displeje tedy není limitující ani pro zdatné čtenáře Braillova písma.

Kromě posunu o celou šířku displeje máme ve čtečce řadu dalších příkazů pro pohyb v textu. Kurzorovými tlačítky se posouváme po řádcích či znacích a dalšími kombinacemi tlačítek se můžeme pohybovat po slovech, po stránkách, na začátek či konec dokumentu atd. K dispozici jsou i akordové příkazy pro vyhledávání v textu, ruční přidávání záložek a pohyb mezi nimi.

Zajímavou funkcí čtečky je automatický posun. Když stiskneme mezerník, začne čtečka sama po určitém časovém intervalu přecházet na následujících dvacet znaků textu. Kombinacemi tlačítek mezerník + šipka nahoru/dolů můžeme rychlost automatického posunu regulovat podle tempa našeho čtení.

Ze čtečky můžeme kdykoli odejít stiskem bodu 7.

Textový editor

Ať už jsme ve správci souborů nebo čtečce, můžeme příkazem mezerník + E začít editovat aktuální soubor nebo příkazem mezerník + N otevřít editor pro psaní nového textu. Že jsme v režimu editoru, poznáme jednak hmatem, protože pozice kurzoru v textu je vyznačena blikajícími body 7 a 8, a jednak i sluchem, protože kurzor, který ve výchozím nastavení blikne jednou za sekundu vydává stejný zvuk, jaký se ozývá při každém přepsání obsahu displeje. Zní to tedy obdobně, jako když vám v místnosti tikají nástěnné hodiny.

I v editoru jsou dostupné stejné příkazy pro pohyb v textu jako ve čtečce. Při psaní a editaci textu navíc budeme potřebovat bod 7, který maže znak před kurzorem a bod 8, který vkládá konec řádku.

V editoru máme ještě možnost pracovat s bloky textu. Blok označíme jednoduše – postavíme se na začátek požadovaného úseku a příkazem mezerník + M si zde uděláme značku. Poté kurzorem přejdeme na konec požadovaného bloku a už jen použijeme příkaz pro vynětí či kopírování textu mezi značkou a kurzorem.

Pokud bychom si nepamatovali akordové příkazy, které můžeme v editoru použít, lze tlačítkem OK vyvolat menu, ve kterém všechny editační funkce najdeme. Hned první položkou tohoto menu je ale zavření dokumentu. Pokud tedy chceme editor opustit, stačí dvakrát po sobě stisknout OK, prvním stiskem vyvoláme menu a druhým zvolíme uložení textu a zavření editoru.

Orbit Reader jako braillský displej

Opustíme nyní interní zápisníkové funkce Orbit Readeru a podíváme se na to, jak může fungovat jako braillský displej pro zobrazování informací z počítače nebo chytrého mobilu. Orbit Reader můžeme s externími zařízeními propojovat bezdrátově přes Bluetooth, což využijeme zejména v případě mobilů a tabletů, nebo USB kabelem, což je typické pro použití s počítačem. Ať už ale budeme mít Orbit Reader připojený k jakémukoli zařízení, je příjemné, že se neustále můžeme velmi rychle stiskem OK + šipky vlevo přepnout do vnitřního zápisníku a OK + šipka vpravo opět k externímu zařízení.

Orbit Reader je podporován všemi u nás běžně používanými odečítači, neměli bychom tedy mít problém s jeho zprovozněním ani ve Windows, ani v iOS či Androidu.

Připojení k počítači přes USB

V případě připojení přes USB máme k dispozici celkem tři možné režimy: HID pro automatickou detekci, jež je podporována novějšími verzemi odečítačů, sériový, který je určen pro ruční instalaci ve starších odečítačích a režim úložiště, v němž Orbit Reader nefunguje jako braillský displej, ale hlásí se jako vyměnitelný disk, takže můžeme přenášet soubory mezi počítačem a paměťovou kartou Orbitu.

Pokud tedy budeme chtít Orbit Reader použít jako braillský displej, musíme vybrat režim HID. K tomu stačí stisknout příkaz mezerník + body 2-7. Poté již můžeme v počítači s připojeným Orbitem spustit odečítač, a ten si braillský displej najde automaticky, případně v braillském nastavení odečítače zvolíme Orbit Reader 20. Zprovoznění Orbit Readeru s aktuální verzí JAWS či NVDA probíhá tedy velmi hladce.

Při používání Orbit Readeru s odečítačem budeme ale na rozdíl od vnitřních zápisníkových funkcí narážet více na technické limity zařízení dané způsobem zobrazování braillských znaků. V prvé řadě je u odečítačů důležité nastavit pomalejší rychlost blikání kurzoru, vhodná je jedna sekunda nebo ještě pomaleji. Při rychlejším blikání se totiž obsah displeje s kurzorem přepisuje podstatně pomaleji, protože přepisování, které trvá přibližně onu sekundu, přeruší bliknutí kurzoru. U JAWSu je třeba ještě nastavit posun textu na displeji na „Pevně zadaný posun“. Tím zajistíme, že se obsah braillského displeje nebude posouvat při zapsání každého znaku o jeden znak, ale že až po zapsání dvaceti znaků se posune o celou šířku displeje. Tak si zajistíme daleko plynulejší práci.

Celkově lze říci, že Orbit Reader je sice jako jednoduchý braillský displej použitelný, práce s ním je ale kvůli zdlouhavějšímu přepisování obsahu displeje přece jen méně komfortní.

Jak jsme již výše zmínili, Orbit Reader lze k počítači připojit nejen jako braillský displej, ale i v režimu úložiště. To je opět velmi snadné – stačí stisknout akordový příkaz, kterým přepneme Orbit do příslušného režimu, a potom se už po připojení kabelu objeví mezi dostupnými disky počítače paměťová karta Orbitu. Všechny texty, které jsme napsali ve vnitřním zápisníku Orbit Readeru zde uvidíme jako běžné textové soubory v kódování UTF-8, můžeme je tedy překopírovat do počítače a zde s nimi dále pracovat. A naopak, jakékoli textové soubory v kódování UTF-8, které přeneseme do Orbit Readeru, v něm budeme mít dostupné pro práci v jeho vnitřní čtečce a zápisníku.

Připojení k iPhonu přes Bluetooth

Zprovoznění Orbit Readeru jako braillského displeje iPhonu je opět bezproblémové. Stačí jen příslušným akordovým příkazem zapnout na Orbitu Bluetooth, a potom už jen v nastavení VoiceOveru standardním způsobem spárovat braillský displej. Pro použití Orbit Readeru v iOS platí v zásadě totéž, co pro Windows, jen zde bohužel nemáme k dispozici volbu pro zpomalení blikání kurzoru. V rámci nastavení VoiceOveru se ale vyplatí vypnout alespoň čtení nápovědných hlášení, protože to způsobuje u každé čtené položky také dvojí přepsání displeje, které zbytečně zdržuje.

Vnitřní menu

Orbit Reader má své menu, v němž můžeme provádět různá nastavení. Do tohoto menu se kdykoli dostaneme současným stiskem tlačítka OK + šipky nahoru. Pokud bychom si např. nepamatovali akordové příkazy pro přepínání Bluetooth a různých režimů připojení přes USB, můžeme právě toto nastavit v menu zařízení. Kromě toho je zde také možné mimo jiné kontrolovat stav baterie, měnit rychlost blikání kurzoru ve vnitřním zápisníku nebo třeba aktualizovat firmware. Protože na dvacetiznakový displej se toho příliš nevejde, může pro nás být v menu důležité nastavit si možnost dělení slov a také zkracování dlouhých mezer na jediný znak mezery. Možností vnitřního menu je ale mnohem víc.

Baterie

Výrobce uvádí, že by měl Orbit Reader na jedno nabití baterie vydržet pracovat tři dny běžného používání. Aby se předešlo úplnému vybití baterie, pokud necháme zápisník někde jen tak ležet, přechází Orbit Reader dle režimu práce buď po deseti minutách, nebo po hodině nečinnosti automaticky do režimu spánku. Po dalších pěti hodinách se sám vypne.

Když nabití baterie klesne pod 10 %, upozorní nás na to Orbit Reader permanentně blikajícím bodem 8 na dvacátém znaku displeje. Ve chvíli, kdy zápisník připojíme k napájení nebo je od něj odpojíme, ohlásí to Orbit zprávou na displeji, a to i tehdy, když je vypnutý.

Závěr

Orbit Reader 20 se může velmi dobře uplatnit jako autonomní mobilní zařízení pro čtení textů v Braillově písmu. Dobře poslouží i jako braillský zápisník pro pořizování poznámek všeho druhu. Jeho silné stránky jsou robustní a odolný design, snadná obsluha, jednoduché přenášení textů mezi počítačem a zápisníkem s plnou podporou české braillské tabulky a v neposlední řadě také velmi příznivá cena. Nevýhodou je jeho relativní hlučnost při práci a také pomalé přepisování obsahu displeje, které tolik nevadí u vnitřních zápisníkových funkcí, ale více ovlivní použití Orbit Readeru jako braillského displeje.

Orbit Reader tedy není určen těm, kteří hledají profesionální braillský displej. Velmi zajímavý by ale mohl být jako první braillské zařízení pro děti nebo začínající uživatele Braillova písma a také pro všechny, kteří chtějí mít kromě drahého braillského displeje u svého počítače i mobilní, nenáročné a cenově dostupné braillské zařízení na cesty. Orbit Reader tak vyplňuje prostor, který zatím nebyl na trhu pokrytý žádnou jinou pomůckou a snad tak přivede k používání Braillova písma nové uživatele, kteří zatím neměli potřebu investovat do tradičních dražších braillských displejů.

Poděkování

Za zapůjčení Orbit Readeru 20 pro otestování a vytvoření tohoto článku děkujeme jeho českému distributorovi– společnosti Galop.

Technické parametry Orbit Readeru 20

Počet braillských znaků: 20
Naváděcí tlačítka nad braillskými znaky: ne
Braillská klávesnice: osmibodová
Další ovládací prvky: kurzorový kříž + tlačítko OK, kolébková tlačítka pro posun
Úložiště: SD karta 4 až 32 GB
Interní funkce: čtečka textů, textový editor, správce souborů, nastavení
Přenos dat mezi zařízením a počítačem: přes SD kartu nebo přes USB jako vyměnitelný disk
Rozhraní: Bluetooth, USB
Napájení: micro USB
Přibližná výdrž baterie: 3 dny běžné práce
Hmotnost: 450 g
Rozměry: 168 x 112 x 35 mm
Cena: 23 900 Kč

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• GALOP: Braillský zápisník Orbit Reader 20
• Orbit Research: Orbit Reader 20 Support

Téčko je příloha časopisu Zora o technice pro zrakově postižené. Předplatitelům v ní přinášíme recenze nových pomůcek, informace o přístupných aplikacích a elektronických službách, zpravodajství ze zajímavých akcí, které se přístupné technice věnují, a mnoho dalšího z tohoto oboru.

Pokud vás technologie pro uživatele se zrakovým postižením zajímají, můžete se nyní v rámci akce Týden s Téčkem zúčastnit pestré ochutnávky z letošní tvorby časopisu. Když se do Týdne s Téčkem zapojíte, zdarma obdržíte v týdnu od 9. prosince postupně sedm vybraných článků Téčka z letošního roku. Budete se tak mimo jiné moci jejich prostřednictvím seznámit s jedním doposud ne tolik známým ozvučeným tlačítkovým mobilem a též s novým braillským zápisníkem Orbit Reader, který používá zcela novou technologii zobrazování, , v rozhovoru blíže poznáte dlouholetého ředitele Spektry Břetislava Vernera, jehož cesta do oblasti kompenzačních pomůcek vedla překvapivě přes Chartu 77, a podělíme se s vámi o výsledky rozsáhlého průzkumu americké organizace WebAIM, z něhož vyplynulo, že došlo ke změně na pozici nejpopulárnějšího odečítače a nejpoužívanějšího internetového prohlížeče.

Jak se do Týdne s Téčkem zapojit?

Stačí, když do 6. prosince zadáte svou e-mailovou adresu do online formuláře Týdne s Téčkem nebo když adresu sdělíte e-mailem na snyrych@braillnet.cz. Adresa bude využita výhradně jen k zaslání vybraných článků časopisu a k informaci, jak si Téčko v případě vašeho zájmu můžete předplatit na rok 2020.

Věříme, že vám akce Týden s Téčkem přinese některé zajímavé informace z oblasti technologií pro zrakově postižené a stanete-li se pravidelnými odběrateli Téčka, rádi s vámi budeme celý příští rok sdílet informace o všem novém, co se v oboru přístupné techniky odehrává. Pokud by vaši přátelé a známí akci Týden s Téčkem také využili, určitě jim tuto informaci předejte.

Za časopis Téčko redaktor Jan Šnyrych.

O časopisu Téčko

Technická příloha časopisu Zora má již více jak dvacetiletou tradici. Od roku 2016 ji čtenáři získávají pod názvem Téčko buď formou e-mailových zpráv, digitálního dokumentu nebo v audio verzi. Letos už v téčku vyšlo téměř padesát článků informujících o zajímavých pomůckách (např. kamerová lupa s dotykovým ovládáním, OCR a headsetem na hlavu Compact 6 HD Speech nebo odolný ozvučený tlačítkový mobil Corvus RG 160), o významných akcích (konference INSPO, největší evropský veletrh pomůcek SightCity), o mobilních hrách pro zrakově postižené (Feer či DiceWorld) a o široké škále dalších témat.

Související odkazy

• Formulář pro přihlášení k akci Týden s Téčkem
• Domovská stránka časopisu Téčko

Pokud provozujete či vyvíjíte web nebo mobilní aplikace a zajímalo by vás, jak na jejich přístupnost, aby byly přívětivé a bezbariérové pro všechny uživatele, mohl by být právě pro vás dobrý tip jednodenní kurz Digitální design bez bariér pro začátečníky. Na tomto kurzu se můžete seznámit se základy tématiky přístupnosti a inkluzivního designu, a dozvědět se, co dělat pro to, aby vaše produkty uživatelům nekladly do cesty zbytečné překážky. Po absolvování předmětu budete mít základní přehled o tom, jaké výhody přináší inkluzivní design a přístupnost uživatelům se specifickými potřebami, jaké asistivní technologie pro práci v digitálním prostředí používají, na jaké bariéry nejčastěji narážejí a jak tyto bariéry zmírnit či odstranit.

Kurz se koná v Praze 14. 10. 2019 a též v Brně 25. 11. 2019 v rámci Akademie CZ NIC. Přednášejícími jsou Jan Šnyrych (SONS) a Radek Pavlíček (Středisko Teiresiás). Pokud vás tedy přístupnost zajímá, je to pro vás ale spíše nové téma, rádi se s vámi na kurzu setkáme.

• Informace o kurzu Digitální design bez bariér pro začátečníky
• Přihláška na pražský běh kurzu Digitální design bez bariér pro začátečníky (14. 10. 2019)
• Přihláška na brněnský běh kurzu Digitální design bez bariér pro začátečníky (25. 11. 2019)

I letos se v půlce září završuje tradiční cyklus vývoje nové verze operačního systému iOS pro mobilní zařízení Apple. Každoroční kolotoč začíná vždy v červnu na konferenci WWDC, kde jsou představeny hlavní rysy nového systému, dále následuje vydání prvních testovacích verzí pro vývojáře, beta verze pro veřejnost a nakonec i den D, který letos připadl na 19. září. V tento den Apple vypouští ostrou verzi iOS 13 a přechod na něj začnou uživatelům nabízet všechna podporovaná zařízení. Která zařízení to jsou, co nového iOS 13 přináší v přístupnosti zrakově postiženým a zda na něj přejít, nebo raději posečkat na další aktualizace – na tyto otázky se alespoň částečně pokusíme odpovědět v následujících odstavcích a zájemcům poskytneme řadu odkazů na další zdroje informací. Vezměme to ale popořádku.

Kterých uživatelů se přechod na iOS 13 týká

V prvé řadě je třeba říci, že letos nastává velká změna pro majitele tabletů iPad. Ti dosud používali společný systém s iPhony, od verze 13 ale budou mít svůj vlastní systém iPadOS, v němž jsou provedeny větší úpravy, aby iPad mohl kromě zábavy více sloužit i jako plnohodnotný pracovní nástroj. iPadOS nevychází 19. září, uživatelé tabletů od Applu tedy zatím mohou zůstat v klidu. Přechod na nový systém budou řešit o pár týdnů později. Podle YouTube kanálu Michala Rady, který beta verze obou systémů testoval, se pravděpodobně vyplatí s přechodem na iPadOS počkat až na následné aktualizace, ve kterých budou vychytány dětské nemoci nového systému.

U mobilů se bude přechod na iOS 13 týkat všech, kdo mají iPhone 6s a novější, tedy iPhonů SE, 7, 8, X, Xs, 11 a různých jejich variant. Jednou z důležitých vlastností iOS 13 je další výkonnostní optimalizace, takže i uživatelé starších iPhonů se nemusejí obávat, že by jim nový systém zařízení oproti iOS 12 zpomalil. Podle různých testů lze spíše očekávat mírné zlepšení výkonu.

Co nového v přístupnosti

Zatímco iOS 12 šel především cestou vylaďování nedostatků, ale nepřinášel příliš nových funkcí, v iOS 13 je nových možností v přístupnosti plno. O tom, že Apple považuje přístupnost pro všechny uživatele za důležitou, svědčí, že položka Zpřístupnění už není v Nastavení schována v sekci Obecné, ale nově je umístěna přímo v hlavní úrovni Nastavení a je tedy rychleji dostupná. Mezi funkcemi pro zrakově postižené byla velká pozornost věnována odečítači VoiceOver, který se v nové verzi stává daleko konfigurovatelnější, takže si ho každý bude moci přizpůsobit k obrazu svému. Než se ale do nových možností VoiceOveru ponoříme, podíváme se nejprve na jednu opravdu významnou novinku pro slabozraké.

Tmavý režim zobrazení

Mnoha slabozrakým uživatelům vadí při práci tmavý text na světlém pozadí, protože světlý podklad je oslňuje nebo příliš unavuje zrak při delší práci. V iOS bylo dříve řešením zapnout ve zpřístupnění inverzi barev. Tato volba sice nastavila světlý text na tmavém pozadí, ale současně s tím invertovala barvy i u veškeré grafiky a obrázků. Dlouho očekávaný tmavý režim tento problém konečně řeší. Při jeho použití je prostředí tmavé se světlým textem, grafické prvky a obrázky ale zůstávají v těch správných barvách a odstínech.

Funkci můžeme zapnout v Nastavení pod položkou Zobrazení a jas. Zde hned na začátku přibyly volby pro výběr světlého či tmavého vzhledu. Pod nimi je ještě možnost nastavit automatické zapínání tmavého vzhledu, buď od soumraku do úsvitu, nebo podle vlastního rozvrhu.

Nastavení tmavého vzhledu se poté projeví ve všech částech systému (plocha, zamčená obrazovka, oznámení, Spotlight atd.), ale také ve všech aplikacích, které tuto novou funkci podporují. V současnosti jde zejména o všechny aplikace Applu (Telefon, Zprávy, Kalendář, Mail, Mapy, Nastavení atd.). Různí tvůrci aplikací třetích stran se již ale také nechali slyšet, že tmavý režim iOS začnou podporovat. Jejich aplikace by se také měly překabátit, jakmile detekují, že se v iOS aktivoval tmavý režim. Doufejme tedy, že aplikací, které budou tmavý vzhled podporovat, bude přibývat.

Pro mě osobně je nový tmavý vzhled jednou z největších novinek iOS 13. Slabozrakým uživatelům bych doporučil tuto novou funkci určitě vyzkoušet.

VoiceOver: Uživatelské nastavení příkazů

Nyní ale už přejděme k novinkám v odečítači VoiceOver. Jednou z největších inovací je možnost zcela si přizpůsobit funkce všech dotykových gest, klávesových zkratek a braillských kombinací, kterými VoiceOver ovládáme. Přesněji vzato, braillské kombinace šly upravovat už ve starších verzích iOS, ale nyní byla tato možnost přesunuta na jednu společnou obrazovku i s novými možnostmi pro dotyková gesta a klávesové kombinace.

Libovolnému z podporovaných dotykových gest a také z dostupných kombinací kláves na externí klávesnici či z dostupných kombinací tlačítek braillského displeje lze přiřadit libovolnou funkci VoiceOveru. Ovládání odečítače tak můžeme zcela přizpůsobit svým potřebám.

Dejme tomu, že např. často využíváme pohyb po nadpisech, ale nebaví nás neustále nastavovat rotor na hodnotu Nadpisy. Rozhodneme se tedy, že pro přechod na další či předchozí nadpis budeme raději používat dosud nevyužívaná gesta švih dvěma prsty vpravo či vlevo. Funkce těchto gest nastavíme takto:

1. Otevřeme aplikaci Nastavení a dále položky Zpřístupnění > VoiceOver a Příkazy. Na obrazovce, která se otevře, bude tlačítko Dotyková gesta pro nastavení gest v běžném režimu, tlačítko Klávesové zkratky pro nastavení zkratek z hardwarové klávesnice a dále tlačítka Rukopis a Braillský vstup na displeji pro úpravu gest v těchto speciálních režimech.
2. Poklepeme na tlačítko Dotyková gesta. Otevře se obrazovka se seznamem všech podporovaných gest. Pod seznamem „Přejetí: dva prsty“ poklepeme na položku „Přejetí doprava“.
3. Zobrazí se seznam všech příkazů. Pod nadpisem „Pokročilá navigace“ poklepeme na položku „Přejít na další nadpis“
4. Tím jsme hotovi s nastavením prvního z gest a obdobně nastavíme i švih dvěma prsty vlevo pro přechod na předchozí nadpis.

Po tomto nastavení se už kdykoli a kdekoli můžeme po nadpisech pohybovat švihnutím dvěma prsty vlevo či vpravo bez ohledu na to, zda máme na rotoru nastavené Nadpisy nebo něco úplně jiného.

Na obrazovce pro nastavení příkazů jsou též tlačítka pro všechny spárované braillské displeje, abychom mohli měnit i funkce jejich ovládacích prvků a nesmíme opomenout taky velmi důležité tlačítko Resetovat příkazy VoiceOveru, které uvede všechny příkazy do výchozího nastavení, pokud to s úpravami ovládání přeženeme a sami se v nich už nevyznáme.

Při pozorném procházení výše popsané obrazovky Příkazy si lze všimnout, že zde některé potenciálně užitečné příkazy, jako je třeba pohyb po slovech, chybějí. Naopak tu ale také můžeme objevit i funkce, které doposud ve VoiceOveru nebyly. Dvě z nich si zde popíšeme.

VoiceOver: Příkazy pro zkratky Siri

Na obrazovce Příkazy jsme dosud nezmínili úplně první tlačítko Všechny příkazy. Přes ně se dostaneme k úpravám všech dostupných příkazů a najdeme tu i příkazy, které např. při úpravě přes tlačítko Dotyková gesta vypsány nejsou. Zde nás bude zajímat úplně poslední kategorie příkazů a sice Zkratky Siri.

Zkratky Siri jsou v podstatě definovatelná makra, která můžeme vyvolat vlastním hlasovým příkazem v angličtině. Můžeme si tak rychle a snadno hlasově např. otevřít aplikaci Mail v určité složce nebo třeba otevřít Voice Dream a rovnou spustit čtení knihy apod. Více o zkratkách se lze dočíst na portálu Pélion.

V iOS 13 je ale nové to, že jakékoli z vytvořených zkratek nyní můžeme přiřadit dotykové gesto či klávesovou kombinaci. Zkratku Siri tedy nemusíme už vyvolávat anglickým hlasovým příkazem, ale libovolným gestem, které si k ní přiřadíme. A to může být pro některé často používané činnosti velmi užitečné usnadnění.

VoiceOver: Sledování položky

Další novou funkcí je možnost sledování změn obsahu libovolného prvku na obrazovce. Když tedy v rámci aplikace máme prvek, který se často mění, a my chceme být informováni o jeho obsahu, i když je kurzor VoiceOveru někde jinde, můžeme si nastavit, že jej VoiceOver bude sledovat a při změně jeho nový obsah automaticky přečte. To se může hodit třeba když v navigační aplikaci budeme chtít průběžně číst obsah prvku uvádějícího směr k našemu cíli, nebo třeba když bychom chtěli být každou minutu informováni o změně času na stavové liště.

Tato funkce nemá ve výchozím nastavení přiřazené žádné gesto, musíme jí tedy nějaké volné přidat. Nabízí se např. čtyřnásobné klepnutí jedním prstem. Podle výše uvedeného postupu, pomocí kterého jsme nastavovali gesta pro pohyb po nadpisech, si tedy nyní vyhledáme gesto „Čtyřnásobné klepnutí jedním prstem“ a přiřadíme mu příkaz „Sledovat položku“.

Od této chvíle můžeme na libovolný prvek čtyřikrát klepnout a VoiceOver zahlásí, že tento prvek je sledován. Při změně obsahu prvku jej VoiceOver automaticky přečte. Lze takto sledovat i více prvků najednou. Sledování prvku vypneme opětovným čtyřnásobným klepnutím na daný prvek.

V praxi mi přišlo, že VoiceOver nehlásí každou změnu prvku. Pokud v danou chvíli čte zrovna něco jiného, tak se na přečtení změněného prvku prostě nedostane. Zkuste ale vyzkoušet sami...

VoiceOver: Aktivity

Další velkou novinkou VoiceOveru jsou tzv. aktivity, které ale představují spíše něco jako konfigurační profily. Jednoduše řečeno, ve VoiceOveru lze nyní mít pro různé aplikace různá nastavení. VoiceOver si potom nastavení pro příslušnou aplikaci buď načítá automaticky, nebo můžeme profily přepínat ručně.

V rámci každé aktivity lze mít nezávisle na ostatních aktivitách nastavený např. hlas, tempo a hlasitost řeči, čtení interpunkce a informací z tabulek a některé braillské volby. Pokud tedy máme např. hru Dice World, která je v angličtině, můžeme si pro ni vytvořit aktivitu, která nám v této hře vždy přepne hlasový výstup VoiceOveru na anglického mluvčího.

Aktivitu vytvoříme takto:

1. V  Nastavení projdeme přes položky Zpřístupnění > VoiceOver a Aktivity.
2. Na následné obrazovce poklepeme na tlačítko Vytvořit aktivitu.
3. Na další obrazovce zadáme do textového pole název aktivity Anglický hlas a níže nastavíme požadované volby, tedy pomocí tlačítka Hlas vybereme nějakého anglického mluvčího.
4. Níže pod nadpisem Automatické přepínání poklepeme na tlačítko Aplikace a v seznamu všech aplikací si vybereme Dice World.

Aktivitu máme vytvořenou a od tohoto okamžiku na nás VoiceOver automaticky začne mluvit anglickým hlasem vždy, když přejdeme do aplikace Dice World.

Pokud aktivitě nepřiřadíme žádné aplikace, můžeme ji vyvolávat ručně. K tomu stačí v nastavení rotoru vybrat novou položku Aktivity. Když na ni potom v rotoru přejdeme, šviháním nahoru či dolů mezi aktivitami okamžitě přepínáme. Takové řešení se může hodit např. v situaci, kdy v jakékoli aplikaci potřebujeme zkontrolovat napsaný text, takže budeme chtít, aby nám hlas v textu četl všechna interpunkční znaménka. Vytvoříme si aktivitu, ve které nastavíme čtení veškeré interpunkce. Této aktivitě nepřiřadíme konkrétní aplikaci, ale přes rotor si ji vyvoláme ručně, kdykoli ji budeme potřebovat.

VoiceOver: Uživatelsky konfigurovatelné čtení interpunkce

Ke zmiňovanému čtení interpunkce se váže další nová funkce. Zatímco dříve jsme si mohli jen vybrat jednu ze tří úrovní čtení interpunkčních znamének (vše, částečně, žádná), nově si můžeme vytvořit i libovolný počet vlastních schémat čtení interpunkce. Mezi všemi schématy se potom můžeme přepínat buďto standardními způsoby, nebo i pomocí výše popsaných aktivit.

Každé z uživatelských schémat interpunkce musí vycházet z jednoho ze stávajících schémat. Z tohoto základu je pak možné vybrat libovolná interpunkční znaménka a symboly a pozměnit jejich čtení výběrem jedné z následujících možností:

• Odstranit: Znaménko se vypustí a nebude se vůbec číst.
• Nahradit: Můžeme zadat libovolný text, který se bude při výskytu znaménka číst.
• Ignorovat: VoiceOver nechá na hlasovém syntetizéru, jak znaménko přečte.

Veškeré tyto možnosti pro čtení interpunkce najdeme v nastavení VoiceOveru, pod tlačítkem Podrobnosti a následně pod tlačítkem Interpunkce. I u této novinky tedy platí, že VoiceOver se s ní stává daleko konfigurovatelnější.

VoiceOver: Automatické popisování grafických prvků

Tato novinka údajně využívá umělou inteligenci Applu k rozpoznávání grafických tlačítek a dalších prvků uživatelského rozhraní aplikací. Díky tomu by měl VoiceOver pomocí strojového rozpoznávání textu a grafiky i u tlačítek, u nichž nemá žádný popisek, získat nějaký popis, který nám přečte.

V praxi se tato funkce projevuje tak, že při přechodu na tlačítko bez popisku VoiceOver ohlásí „tlačítko“ a dále řekne např. „možná šipka vlevo“. Můžeme tak tedy odhadnout, k čemu asi tlačítko bude. Moje zkušenost se strojovým generováním popisků je ale taková, že u mnoha prvků vůbec nefunguje – i když prvky nemají popisky, VoiceOver u nich žádný strojově rozpoznaný popis neohlásí. Zkuste tedy s touto funkcí zaexperimentovat sami a uvidíte. Její nastavení lze nalézt v nastavení VoiceOveru na obrazovce Podrobnosti pod tlačítkem Číst detekovaný text a obrázky.

VoiceOver: Rychlý pohyb v dlouhých dokumentech a seznamech

U dlouhých dokumentů či seznamů máme nyní novou možnost, jak se v nich efektivně pohybovat. Dejme tomu, že například v Safari načteme webovou stránku s abecedním seznamem knih, která zabírá přes 50 obrazovek a my se potřebujeme dostat někam přibližně doprostřed této stránky, na nějakou knihu od písmene N. Dříve jsme museli pětadvacetkrát švihnout třemi prsty vzhůru, abychom tak postupně odrolovali k požadovanému místu. Nově je po pravé straně dlouhého dokumentu svislý posuvník. Když na něj u pravé strany displeje natrefíme prstem, VoiceOver ohlásí něco jako „svislý posuvník, 50 stránek, 0 procent“. Pak už jen stačí švihat jedním prstem dolů pro posun o 10 % v dokumentu vpřed či nahoru pro posun zpět. Pouhými pěti švihy dolů se tak dostaneme do poloviny dlouhého dokumentu. Potom sáhneme do odrolovaného dokumentu, abychom tak kurzor přenesli z posuvníku do textu.

VoiceOverem se na svislý posuvník můžeme dostat i švihem vpravo od poslední položky seznamu či dokumentu, kterým chceme rolovat. Rolujeme-li seznamem, můžeme se potom z posuvníku na nejbližší odrolovanou položku přesunout švihem vlevo.

VoiceOver: Další nové funkce

Ve VoiceOveru přibylo mnoho dalších funkcí. Podívejme se tedy stručně na ty z nich, které jsme zatím nezmínili:

• Popis grafů: VoiceOver nyní obsahuje speciální funkci pro popis grafů. Je ale třeba, aby byl daný graf vytvořen přístupným způsobem. Funkci lze demonstrovat např. u grafu v aplikaci Nastavení na obrazovce Baterie. Když na zde přítomný graf najedeme kurzorem VoiceOveru, můžeme na rotoru nastavit hodnotu Porozumění datům a šviháním nahoru a dolů můžeme vybírat, jaké informace a jakou formou nám mají být o grafu sdělovány. První položka „Popsat graf“ nám řekne, jaké jsou osy grafu a v jakých jednotkách jsou hodnoty zaznamenány. Druhá položka „přehrát graf zvuku“ přehraje tóny, jejichž výška odpovídá hodnotám v grafu další možnost „Popsat datovou řadu“ slovně popíše průběh křivky a poslední možnost „Shrnout numerická data“ sdělí minimum, maximum a střední hodnotu grafu.
• Zvuková a haptická odezva: Ve VoiceOveru jsme zvyklý na zvukovou odezvu, kdy je jakékoli dění na obrazovce mobilu indikováno typickými zvukovými signály. Dříve bylo možné jen zvukovou odezvu jako celek zapnout či vypnout. Nyní lze zapnout či vypnout jednotlivé zvuky, zatímco jiné zůstanou nedotčeny. Také můžeme hlasitost zvuků nastavovat nezávisle na hlasitosti hlasového výstupu. Navíc u iPhonů 7 a novějších ještě přibyla možnost haptické odezvy, kterou se VoiceOver možná tak trochu inspiroval u konkurenčního TalkBacku. iPhone tedy může při různých akcích vrnět, abychom i pomocí hmatu věděli, že se něco děje. Všechny tyto možnosti najdeme v nastavení VoiceOveru pod tlačítkem Zvuk a dále pod tlačítkem Zvuky a haptika.
• Titulkový panel: Téměř na konci obrazovky s možnostmi VoiceOveru najdeme novou volbu Titulkový panel. Ta je určena především při prezentaci výstupu VoiceOveru vidícím uživatelům, kteří mohou mít problém rozumět syntetické řeči a soustředit se na ni. Když je tato volba zapnutá, zobrazí se ve spodní části obrazovky speciální řádek, v němž se průběžně vypisuje text, který je čten hlasem VoiceOveru. Vidící uživatel tedy nemusí výstup odečítače jen poslouchat, ale může ho číst i očima.
• Nové braillské tabulky: Do VoiceOveru byly zapracovány braillské tabulky z knihovny LibLouis, které tam teď jsou vedle původních tabulek iOS. Velmi tak narostl počet podporovaných jazyků. Pro české uživatele to znamená, že kromě původní české tabulky iOS můžeme používat i alternativní českou tabulku z LibLouis. Systém používání braillských tabulek je nyní podobný jako používání více jazyků hlasového výstupu. Můžeme si tedy zvolit více tabulek, které aktivně používáme, a potom se mezi nimi budeme rychle přepínat přes volbu rotoru Braillova tabulka. Zdá se však, že nastavení tabulek v iOS 13.0 správně nefunguje. Chyba by ale měla být opravena 30. září s příchodem 13.1.
• Volba pro automatické přepínání jazyka: V nastavení VoiceOveru pod tlačítkem Čtení přibyla volba Rozpoznávat jazyky, která má zapínat či vypínat automatické přepínání jazyka hlasového výstupu podle detekovaného jazyka dokumentu. VoiceOver by nám tedy sám od sebe měl číst anglické webové stránky anglicky, české česky atd. Automatické přepínání jazyka jsme ale měli možnost přepínat již dříve pomocí nastavení jazyka na rotoru. Tato starší možnost zůstala zachována a funguje spolehlivě. Nová volba se naopak jeví nefunkčně. Pravděpodobně jde o chybu, která by měla být opravena v následujících aktualizacích.

Zlepšení VoiceOveru v různých aplikacích

Další novinky nenajdeme přímo ve VoiceOveru samotném, ale projeví se při práci s odečítačem v různých částech systému či aplikacích.

• Kontextové menu: Napříč systémem iOS 13 Apple upouští od ovládání pomocí tzv. 3D Touch. Místo toho je teď všude možno rychlé akce k dané položce vyvolat přes tzv. kontextové menu, a to i na iPhonech, které hardwarově původní 3D Touch vůbec nepodporovaly. Jako praktický příklad nám může posloužit ikona aplikace Telefon na ploše. Kontextové menu k ní můžeme vyvolat dvěma způsoby – buď poklepáním a podržením jednoho prstu, nebo přes položku Akce na rotoru. V kontextovém menu potom máme rychle dostupné některé často používané funkce, jako vytvoření nového kontaktu, oblíbené položky, na které můžeme přímo volat, apod. Vyvoláme-li kontextové menu k aplikaci Kalendář, uvidíme v něm pro změnu nejbližší nadcházející událost či přidání nové události. Kontextové menu je tedy o něco dostupnější než dříve a máme tak možnost rychle se dostat k daným funkcím.
• Podpora češtiny v opravách pravopisu: iOS 13 umí již i v češtině navrhovat opravy chybně napsaných slov a VoiceOver tuto funkci plně podporuje. Pokud jsou v jakémkoli textovém poli označena nějaká slova jako chybná a my je budeme chtít opravit, budeme postupovat takto:
• Na rotoru nastavíme položku Pravopisné chyby.
• Švihem dolů přejdeme vždy na následující chybné slovo (švihem nahoru bychom přešli na předchozí chybu).
• Švihy vpravo či vlevo procházíme navrhované opravy, poklepáním aktuální návrh vybereme a chybné slovo jím bude nahrazeno.
• Hlášení záběru Fotoaparátu: Při focení pomocí aplikace Fotoaparát nás VoiceOver upozorňuje, když držíme mobil zešikma, takže nám pomůže záběr srovnat. Již dříve jsme byli zvyklí, že VoiceOver nám v hledáčku řekl, kolik tváří je v záběru a kde jsou. Nyní ale Apple posunul hlášení objektů v záběru zase na úplně novou úroveň. VoiceOver nám totiž může říkat i jména focených lidí, pokud už je máme popsané někde v aplikaci Fotky, a dokáže také rozpoznávat předměty ve scéně, na kterou foťákem hledíme. Jablečná umělá inteligence mi např. v kanceláři ohlašuje, že se chystám vyfotit křeslo a elektrický ventilátor.
• Funkce Přejet a psát: Tato nová volba rotoru může být přítomná v jakémkoli aktivním textovém poli. Podle popisu v článku na serveru AppleVis by měla umožňovat rychlé psaní na nové klávesnici Quick Path či Slide to Type, která by měla být součástí systému iOS. Nicméně při testování se mi nepodařilo tuto klávesnici v systému najít či ji nainstalovat. Je možné, že tato novinka se netýká iOS v češtině. Máte-li k této funkci jakékoli poznatky, ozvěte se a informace do článku doplníme.

Dále již zcela opustíme novinky spojené s VoiceOverem, kterých je v iOS 13 opravdu požehnaně, a podíváme se ještě na jednu novou funkci zpřístupnění, i když není přímo určena zrakově postiženým.

Hlasové ovládání

Toto je zcela nová funkce, jež je určena zejména uživatelům s motorickými problémy, kteří nemohou iPhone ovládat dotykovými gesty. Uplatnění ale může najít i u ostatních a podporuje i společné fungování s VoiceOverem.

Díky hlasovému ovládání lze nyní celý iPhone obsluhovat hlasovými příkazy, aniž bychom se dotkli jeho displeje. Veškeré rozpoznávání hlasových příkazů probíhá přímo v zařízení bez nutnosti odesílat jakákoli data přes internet. Je tak chráněno soukromí uživatelů a funkce není závislá na internetovém připojení. Z hlediska českých uživatelů VoiceOveru však hlasové ovládání trpí těmito třemi neduhy:

• Hlasové ovládání nepodporuje češtinu. Je tedy nutné všechny příkazy sdělovat anglicky, a pokud se budeme odkazovat na prvky s českými popisky, iPhone nám nebude rozumět.
• Někdy dochází k nechtěné interferenci s hlasovým výstupem VoiceOveru. Jednoduše řečeno, iPhone někdy neposlouchá naše hlasové příkazy, ale poslouchá, co mu říká VoiceOver, a tím dochází ke zmatení.
• Hlasové ovládání je velký žrout baterie. Mobil musí neustále naslouchat zvukům v okolí a rozpoznávat v nich potenciální příkazy, takže výdrž na baterii se při zapnutém hlasovém ovládání značně sníží.

Pokud byste si i tak chtěli novou funkci vyzkoušet, je k nalezení v Nastavení na obrazovce Zpřístupnění. Po jejím zapnutí zkuste třeba tyto příkazy:

• Go home: pro přechod na plochu;
• Go back: pro tlačítko zpět;
• Open Kalendář: pro spuštění aplikace Kalendář;
• Lock screen: pro uzamčení telefonu.

K dispozici jsou též příkazy pro běžně používaná gesta VoiceOveru jako „swipe left/right“ či „double tap“. Když je třeba přejít kurzorem VoiceOveru o mnoho položek vpřed, lze to zařídit dvojicí příkazů „swipe to right“ a „repeat ten times“.

Hlasové ovládání by mělo umožňovat i odkazování na názvy prvků v aplikaci. Když tedy potřebujeme poklepat na tlačítko zavřít, mělo by teoreticky stačit říci „double tap Zavřít“. Zde ale už narážíme na to, že tato funkce nemá podporu češtiny a nebude nám rozumět název tlačítka.

Pro experimentování s hlasovým ovládáním se může hodit otevřít na jeho obrazovce tlačítko Přizpůsobit příkazy a projít si zde množství funkcí, které lze takto provádět. Třeba mezi nimi najdete užitečné věci, které se vám hlasově budou dělat rychleji než běžným způsobem. Hlasové ovládání navíc kvůli spotřebě energie není nutné mít spuštěné permanentně, ale lze je zapnout jen dočasně v potřebných situacích, a poté opět vypnout. To můžeme nejrychleji udělat příkazem Siri „turn on/off Voice control“. I když má hlasové ovládání své limity a není určené přímo zrakově postiženým, určitě stojí za vyzkoušení.

Změny v Safari

Na závěr ještě nahlédneme do internetového prohlížeče Safari. Dvě výrazné změny, na které zde narazíme, sice nesouvisí přímo s přístupností, ale zrakově postižených uživatelů se většinou budou týkat, a proto je dobré o nich vědět.

První novinka se týká stahování souborů. Pokud tedy přes Safari např. stahujete knížky z KDD či jiné online knihovny, budete se s ní muset vypořádat. Dříve se při aktivování odkazu na stažení souboru otevřela obrazovka, na které se po stažení ukázala výzva pro otevření daného souboru v poslední použité aplikaci či pro výběr jiné aplikace. To už ale neplatí. V iOS 13 je postup pro stažení knihy z webu a její otevření např. ve čtecí aplikaci Voice Dream následující:

1. Po aktivování odkazu na stažení se otevře dialogové okno, kde potvrdíme stažení souboru do mobilu. Poté se vrátíme na původní webovou stránku.
2. Nahoře vpravo od adresního řádku poklepeme na nové tlačítko Stahování. Dostaneme se tak do seznamu stažených souborů.
3. Pokud bychom na nově stažený soubor poklepali, otevře se ve výchozí aplikaci, což např. pro knihy ve formátu EPUB je aplikace Knihy. Chceme-li soubor otevřít jinde, musíme přes akce rotoru vybrat volbu Zobrazit Stahování. Otevře se nám tak aplikace soubory se složkou obsahující všechny stažené soubory.
4. Přejdeme na požadovaný soubor a přes akce rotoru nebo poklepáním a podržením otevřeme kontextové menu.
5. V kontextovém menu zvolíme položku Sdílet.
6. V nabídce sdílení zvolíme Další a dále Otevřít v aplikaci Voice Dream.

V tu chvíli se nám kniha otevře v požadované aplikaci a my máme naštěstí i propříště vystaráno, protože příště se nám stažený soubor po poklepání bude v této aplikaci otevírat rovnou.

Druhá změna v Safari se týká režimu čtečky, který může být užitečný zejména pro slabozraké uživatele, protože se v něm při čtení článků z webových stránek zobrazuje jen samotný text článku a jsou odfiltrovány všechny rušivé prvky okolo. Navíc si text článku můžeme nechat zobrazovat v barvách, které jsou pro nás příjemné. Čtečka se dříve aktivovala poklepáním na tlačítko čtečky vlevo od adresního řádku. Nyní se však toto tlačítko jmenuje Volby formátu a poklepáním na ně se dostaneme k více různým možnostem prohlížeče. Chceme-li čtečku, je nově třeba na tomto tlačítku švihnout jedním prstem dolů, abychom vybrali akci rotoru Čtečka, a potom poklepat.

Nedostatky v iOS 13

Jak to bývá s příchodem každé nové verze systému, i v iOS 13 se objevilo několik chyb, jež mohou některé uživatele vést k setrvání u staré verze, dokud nebudou chyby v  následujících aktualizací opraveny. Podle serveru AppleVis mezi závažné chyby patří nespolehlivé a nekonzistentní fungování zobrazení v inverzních barvách a „zamrzání“ braillského displeje při psaní textu v aplikacích Mail a Poznámky. My bychom mohli přidat ještě těžkosti s přesunem kurzoru na stavovou lištu, které hlásí členové konference Apple na Braillnetu.

Závěr

Systém iOS 13 je výjimečný tím, kolik nových funkcí přidává do VoiceOveru. VoiceOver se tak pomalu posouvá z jednoduchého nástroje k propracovanému odečítači s  mnoha možnostmi pro uživatelské úpravy. Pro některé slabozraké uživatele může být velkým lákadlem tmavý režim a úplně pro všechny může být argumentem výkonnostní optimalizace systému, která se projeví na rychlejší odezvě telefonu. Jako vždy je třeba před aktualizací zvážit, zda iOS 13 neobsahuje nějakou chybu, která je pro práci daného uživatele zásadní. Jinak ale můžeme říci, že třináctka v názvu systému zřejmě nebude pro tuto verzi nešťastná a iOS 13 má našlápnuto, aby se stal systémem, se kterým budou uživatelé spokojeni.

P. S.

Pro ty, kdo by se chtěli s novinkami iOS 13 seznámit prakticky a pod dohledem zkušených lektorů, má Téčko tajnou informaci. Z dobře informovaných zdrojů jsme zjistili, že na nadcházející podzimní Agoru se na toto téma připravuje workshop. Sledujte tedy blog Poslepu.cz, abyste věděli, kdy se na Agoru spustí registrace.

Další zdroje informací

• AppleVis: What's New In iOS 13 Accessibility For Individuals Who Are Blind or Deaf
• AppleVis: The Accessibility Bugs Introduced and Resolved in iOS 13
• Michal Rada: Audiopodcast iOS 13 pro voiceoveristy (3): Hlasové ovládání iOS - běhá to tak napůl

Už jsme si zvykli na to, že chytré telefony nejsou zdaleka jen na telefonování, ale také na mnoho jiných užitečných či zábavných činností. Víte ale, že pomocí iPhonu může i nevidomý uživatel ovládat domácí klimatizaci nebo zavlažování zahrady? Víte, že existují mobilní klávesnice, které lze srolovat do malého hranolu, nebo že vám iPhone může posloužit i jako MIDI syntezátor, na který hrajete na připojených klávesách?

Tyto všestranné možnosti iPhonu dovybaveného nejrůznějším příslušenstvím ukazovali na letošní jarní Agoře již potřetí pánové Marek Salaba a Zdeněk Bajtl. Účastníci jejich workshopů si vždy mohou prohlédnout a přímo v akci vyzkoušet nejrostodivnější mobilní příslušenství, od velmi praktických gagetů až po technické kuriozity a zajímavosti, které ocení jen praví geekové.

Pro všechny, kdo by chtěli načerpat inspiraci, čím vším si mohou dovybavit svého mobilního miláčka, jsme ve spolupráci s Markem Salabou připravili tento přehled vychytávek, které byly na zmíněném workshopu k vidění. Pestrou škálu mobilních doplňků jsme se pokusili rozdělit do několika tematických okruhů. Třeba mezi nimi i vy najdete to, co ke svému iPhonu nutně potřebujete, aniž byste o tom až do dneška věděli...

Napájení, nabíjení

• Allocacoc PowerCube Rewirable USB
  S moderní technikou stále řešíme nedostatek zásuvek a USB adaptérů pro napájení a nabíjení našich zařízení. Velmi praktickým řešením na doma i na cesty může být tento adaptér obsahující nejen čtyři zásuvky, ale také dva USB konektory. Snadno k němu tedy připojíme jak notebook či reproduktor, tak i mobil, tablet nebo třeba vybitá bezdrátová sluchátka. Zásuvky jsou uspořádané tak, aby si připojené kabely nepřekážely a šly vždy pohodlně zastrčit.

• USAMS SJ198 3v1
  Když nám na cestách nevystačí kapacita baterie iPhonu, musíme to řešit připojením k powerbance. V tu chvíli ale není příliš praktický standardní Lightning kabel o délce jednoho metru, který nám buď neustále čouhá z kapsy nebo se v batůžku zbytečně láme a ničí. Zde můžete využít kabel USAMS, jehož délka činí pouhých 12 cm. Navíc jej lze použít také jako stojánek pro mobil a též jako stylus.

• PremiumCord kabel micro USB 2.0 - USB A-B magnetický
  Máte-li jakékoli zařízení, jež se nabíjí přes micro USB konektor, tedy např. téměř jakákoli bezdrátová sluchátka nebo mnohé mobily či tablety se systémem Android, nemusíte s tímto napájecím kabelem řešit neustálé zastrkávání micro USB koncovky do konektoru, což může být otravné, zejména pokud si nepamatujete, kterou stranou tam patří. U tohoto kabelu je totiž malá micro USB koncovka oddělená, takže ji můžete mít v zařízení strčenou permanentně, a zbytek ve chvíli, kdy potřebujete zařízení připojit, k ní zbytek kabelu přichytíte pohodlně magneticky. Kabel potom funguje pro nabíjení i pro přenos dat. Oddělenou koncovku do zařízení lze dokoupit i samostatně, abyste si takto vybavili výce zařízení a k nim používali jen jeden kabel. V nabídce je i varianta USB-C.

Redukce z Lightningu na vše možné

Jelikož zařízení Apple mají jinde nepoužívaný konektor Lightning, musí jejich uživatelé občas řešit, jak k nim připojit cokoli dalšího. Díky mnoha redukcím a adaptérům máme dnes ale poměrně hodně možností.

• Apple Lightning čtečka SD karet z fotoaparátu
  Do Lightning konektoru připojíte čtečku SD karet s vloženou kartou z fotoaparátu. iPhone či iPad vám ihned nabídne přenesení fotek i videí z SD karty do systémové aplikace Fotky, odkud s fotkami můžete dále pracovat, sdílet je s přáteli nebo je synchronizovat na iCloud.

• Apple Digitální AV adaptér Lightning
  Pokud byste někdy např. při prohlížení fotek či přehrávání videí rádi sledovali obraz z iPhonu na větší obrazovce, můžete tímto adaptérem připojit iPhone k jakémukoli monitoru nebo televizi s rozhraním HDMI. Adaptér se také může hodit všem, kdo používají iPhone při prezentacích a přednáškách a chtějí ho snadno propojit s projektorem. Kromě přenosu videa a audia umí kabel současně iPhone také napájet.

• Apple Adaptér VGA/Lightning
  Toto je též adaptér pro připojení monitoru či projektoru k iPhonu s možností současného napájení iPhonu, tentokrát ale s rozhraním VGA.

• Apple Lightning/USB 3 adaptér fotoaparátu
  Prostřednictvím této redukce získáte u iPadu USB port, ke kterému můžete připojovat různá USB zařízení. Lze takto např. připojit fotoaparát a opět velmi pohodlně importovat obrázky a videa do systémové aplikace fotky. Můžeme ale také připojovat čtečky karet, MIDI zařízení a další.

• Apple USB Ethernet Adapter
  K výše uvedenému USB adaptéru lze připojit též tuto externí síťovou kartu. Ta má na jedné straně USB konektor a na druhé straně klasickou kostičkovou koncovku RJ 45 pro ethernetový kabel. Tam, kde nemáte možnost wifi nebo jiného dostatečně rychlého připojení k síti, můžete tedy svůj iPhone připojit klasickým kabelem. V systémové aplikaci Nastavení potom přibyde nová položka Ethernet pro nastavení parametrů kabelového připojení.

Vlastní mobilní Wi-Fi hotspot

Od různých redukcí a adaptérů přejdeme k další kategorii a sice k mobilnímu modemu pro připojení k internetu. Jde o krabičku, do které se strčí SIM karta s nějakým datovým tarifem, a krabička okolo sebe vytvoří vaši vlastní Wi-Fi síť, přes kterou si potom k internetu připojíte všechna svá zařízení. V této kategorii máme následujícího jediného zástupce.

• Vodafone Mobile Wi-Fi R218h
  Jde o mobilní modem od operátora Vodafone, který může fungovat i bez napájení ze sítě, protože má svou baterii. Modem lze ovládat přes mobilní aplikaci Vodafone Mobile Broadband, která je použitelná i s odečítačem VoiceOver.

Reproduktory a sluchátka

V této kategorii uvedeme tipy na dva produkty, které mohou být vhodné pro využití s navigačními aplikacemi, jako je BlindSquare a další. Při práci s těmito aplikacemi řeší zrakově postižení otázku, jak zajistit, aby byl dobře slyšet hlasový výstup navigace, aby ale současně uživatel stále dobře slyšel i veškeré zvuky z okolí, které při chůzi s bílou holí pomáhají při orientaci. V tomto vám mohou pomoci tato zařízení.

• BEM Wireless Speaker BAND
  Toto je malý Bluetooth reproduktor, který lze páskem připnout k zápěstí podobně jako hodinky. Hlasový výstup BlindSquaru lze potom poslouchat z tohoto repráčku, aniž by uživatel musel mít uši zacpané sluchátky nebo v ruce neustále držet mobil. Reproduktor má na sobě tři tlačítka – zesílit, ztlumit, play/pause. Těmito tlačítky lze BlindSquare též ovládat prostřednictvím tzv. audio menu, takže se při navigaci obejdete opravdu bez neustálého vyndávání iPhonu z kapsy či batůžku.

• Kostní sluchátka Aftershockz
  Kostní sluchátka jsou druhou možností, jak poslouchat navigaci, aniž by si člověk zacpal uši sluchátky. To proto, že kostní sluchátka se nedávají ani na uši, ani do uší, ale jsou umístěna na kosti před ušními boltci. Zvuk z nich do ucha proniká vibracemi právě přes tuto kost. Uši tedy zůstávají zcela volné pro vnímání i ostatního zvuku z okolí. Zvuk z kostních sluchátek by určitě neuspokojil žádného audiofila, pro kvalitní poslech hudby se tato sluchátka příliš nehodí, nicméně pro poslouchání hlasového výstupu mobilu při navigaci je kvalita zvuku zcela dostatečná, a to je důležité. Mezi výrobci kostních sluchátek je asi nejznámější právě značka Aftershokz, která je v této oblasti stále leaderem.

Klávesnice

Podle průzkumů mezi uživateli odečítačů používá s mobilním zařízením alespoň občas externí klávesnici téměř 70 % uživatelů. To je dáno tím, že psaní pomocí klávesnice na dotykovém displeji je přece jen o poznání méně efektivní než pro vidící, u hardwarové klávesnice se ale rozdíl v rychlosti mezi nevidomými a vidícími stírá. Je tedy důležité vybrat si k mobilu či tabletu vhodnou klávesnici jak z hlediska její velikosti a přenositelnosti, tak i podle komfortu psaní a práce s ní. Zde uvádíme tři modely, které se z běžné nabídky poněkud vymykají, pro některé uživatele ale mohou být zajímavé.

• LG Rolly 2
  Tato klávesnice je výjímečná svou skladností, protože, jak už její název napovídá, ji lze srolovat do malého hranolu, který se pohodlně vejde kamkoli. Klávesnice se roluje tak, že potom každou ze stěn výsledného úzkého hranolu tvoří jedna z řad kláves. Když se naopak klávesnice rozbalí, sama se zapne a připojí ke spárovanému mobilnímu zařízení.

• Logitech K375s
  Tato Bluetooth klávesnice je výjímečná tím, že ačkoli funguje s mobily, nejde o mobilní klávesnici, ale o plnohodnotnou velkou klávesnici včetně numerického bloku a funkčních kláves. Pokud byste tedy stáli o univerzální počítačovou klávesnici, kterou lze přes Bluetooth používat bezdrátově jak s počítačem s Windows, tak i s mobilem či tabletem, můžete sáhnout právě po tomto modelu. Ke klávesnici je dokonce přibalen i tzv USB dongle pro rádiové připojení s počítačem, který nemá Bluetooth.

• Tap Strap Keyboard
  Toto zařízení ani není klávesnicí v běžném smyslu slova. Jedná se ale o nositelné zařízení, kterým lze do mobilu zapisovat text. Jde v podstatě o pět kroužků, které si navléknete na prsty jedné ruky, a těmi potom píšete tak, že jednotlivými prsty nebo jejich kombinacemi ťukáte do jakékoli podložky, na níž máte ruku. Senzory vyhodnotí pohyb vašich prstů, a podle toho jakými prsty jste do podložky klepli, takové písmeno vloží do textu. Klepnutí jednotlivými prsty zapíše samohlásky a, e, i, o, u. Ostatní znaky se zadávají kombinacemi více prstů. Výhodou tohoto způsobu psaní je, že lze psát úplně kdekoli, i tam, kde by pro standardní klávesnici nebyl prostor – když např. sedíte v autobuse, stačí jen klepat prsty do svého kolene. Nevýhoda je také nasnadě – musíte se naučit kombinace prstů pro všechny možné znaky a psaní rozumnou rychlostí vyžaduje i nezanedbatelný trénink. Zařízení umožňuje i vytvoření vlastních prstových kombinací, tedy i případné varianty s podporou jiného jazyka než angličtiny. Pro Tap Strap existuje více mobilních aplikací, takže zařízení se dá využít kromě psaní i např. k některým hrám.

Od klávesnic ke klávesám

Nyní přejdeme ke klávesám jakožto hudebnímu nástroji. Přes Bluetooth lze totiž k iPhonu či iPadu připojit různé MIDI klávesy, které se potom dají používat s různými hudebními aplikacemi. Asi nejzákladnější z takových hudebních aplikací je Garage Band, který je přímo součástí systému iOS a je dobře přístupný i s odečítačem VoiceOver. Klávesy mohou fungovat jen jako vstupní zařízení, o samotnou syntézu MIDI nástrojů se postará iPhone a příslušná hudební aplikace. I tak jsou u kláves důležité různé parametry, jako je velikost jednotlivých kláves (zda jsou zmenšené , nebo v plné velikosti), dále rozsah kláves (kolik oktáv obsahují) a také, zda respektují dynamiku hraní, nebo hrají stále stejně silně. Zde je zástupce cenově dostupných kláves, který může posloužit k jednoduchému hraní a vyzkoušení si, jak takové MIDI klávesy s iPhonem fungují.

• IK Multimedia iRig Keys Mini
  Tento MIDI controller obsahuje 25 kláves, a má tak rozsah dvou oktáv. Je tedy poměrně malý a mobilní. To je vykoupeno tím, že dvě oktávy nejsou opravdu mnoho, nicméně klávesy obsahují tlačítka pro přepnutí na další oktávy. Klávesy lze příslušnými kabely připojit nejen k zařízením Apple, ale i k zařízením se systémy Android a Windows.

Chytré vybavení do domácnosti

Náš výčet chytrých nástrojů a hraček, které jsou ovladatelné z mobilu uzavřeme několika zařízeními, která se mohou uplatnit v domácnosti.

• Eve-Smoke
  Toto je detektor kouře, kterým můžete zabezpečit svůj domov proti požáru. Zařízení potom komunikuje s iPhonem prostřednictvím standardu HomeKit a také přes svou vlastní aplikaci, která je plně ovladatelná i s odečítačem VoiceOver. Případný požár hlásí jednak přímo na místě houkajícím alarmem, a jednak také notifikací v mobilu, takže se o události dozvíte, i když nejste doma, a můžete na ni co nejrychleji zareagovat.

• Chytré tlačítko Flic
  Toto tlačítko si doma můžete kamkoli položit či nalepit a ovládat jím kdeco všechno ve svém domově. Tlačítko má tři programovatelné příkazy: jeden stisk, dva stisky a dlouhý stisk. Tlačítko komunikuje s vaším mobilem, ve kterém můžete jednotlivým příkazům přiřadit jednu z několika set funkcí. Může se hodit např. příkaz pro pozastavení či spuštění přehrávače, pro „prozvonění“ iPhonu, abyste jej našli apod.. Možnosti chytrých tlačítek se dramaticky rozšíří, když je propojíte s hubem Flic, který byl pro ně vyvinut. Hub totiž umí komunikovat s dalšími přístroji v domácnosti. Zajímavou vlastností hubu je, že dokáže simulovat jakékoli příkazy z běžných infračervených dálkových ovladačů k televizi, zvukové aparatuře, klimatizaci či čemukoli jinému. Tlačítka Flic tedy potom můžete nastavit tak, aby vydávala příkazy i těmto zařízením, která původně vůbec nebyla „chytrá“. Když např. budete potřebovat spustit přehrávání své staré hi-fi věže, nebudete řešit, kam vám zrovna děti zašantročily ovladač, protože bude stačit stisknout vaše chytré tlačítko, a věž začne hrát.

• Orbit Glasses
  Když jsme zmínili „prozvonění“ ztraceného mobilu z jiného zařízení, uveďme, že jednoduchých maličkostí pro prozvonění čehokoli ztraceného existuje daleko více. Mezi nimi vyniká opravdu malými rozměry Orbit Glasses, Ten se magneticky přichytí na vnitřní stranu obruby brýlí a když potom nevíte, kde jste své brýle zanechali, můžete je prozvonit ze svého mobilu, který je s Orbitem propojen přes Bluetooth.

• MiPow Playbulb Candle
  Abychom demonstrovali, že označením „chytré“ nebo „smart“ se v dnešní době honosí opravdu kdeco, nechali jsme si na závěr našich tipů chytrou svíčku. I ta je přes Bluetooth propojitelná s mobilními zařízeními se systémy iOS a Android. Z její mobilní aplikace je potom možné svíčku rozsvítit či zhasnout, nastavovat barvu světla a další efekty, sdružovat více svíček do skupin a nakonec lze svíčku i zhasnout běžným sfouknutím.

Závěr

Snad jste díky těmto tipům na všemožné příslušenství k mobilům a tabletům narazili na něco nového, co by se vám hodilo. Pokud už používáte různé jiné gagety, vychytávky a chytrá zařízení, které mají přístupné aplikace a jsou ovladatelné i bez zraku, napište do Téčka a podělte se o své zkušenosti. Rádi potom vaše tipy zveřejníme.

Poděkování

Internetovému obchodu Alza děkujeme za zapůjčení detektoru kouře Eve-Smoke. Díky tomu jsme mohli otestovat přístupnost tohoto zařízení a obslužné aplikace a kolegové je též mohli prakticky ukázat na workshopu Agory.

Autor: Jan Šnyrych

Jak samostatně měřit tělesnou teplotu, hmotnost nebo třeba krevní tlak, to je jeden z typických problémů, které musí řešit většina zrakově postižených. Nabídka přístupného vybavení pro tyto činnosti byla vždy poměrně omezená a většinou šlo o přístroje speciálně upravované pro potřeby nevidomých, které byly a stále jsou násobně dražší než obdobná zařízení pro běžné uživatele. Sortiment použitelných přístrojů ale v poslední době rozšiřují i různá zařízení propojitelná s chytrými mobily, která se prodávají v běžné maloobchodní síti. Pokud je takové zařízení navrženo rozumně a má mobilní aplikaci ovladatelnou s odečítačem, může je využívat i zrakově postižený uživatel.

V tomto článku se na použitelnost jedné takové sady zdravotních přístrojů z hlediska zrakově postižených podíváme. Jde o zařízení značky SilverCrest, které lze v České republice zakoupit výhradně v eshopu a případně též kamenných prodejnách obchodního řetězce Lidl. Do této produktové řady spadá lékařský teploměr, tonometr, osobní váha, oxymetr a senzor aktivního pohybu. V textu se budeme blíže věnovat osobní váze a oxymetru, za jejichž zapůjčení děkuji Marku Salabovi, a též teploměru a tonometru, které mám také k dispozici. Všechny uvedené přístroje spolupracují se stejnou mobilní aplikací, jejich používání má tedy hodně společného.

Postupně si tedy tato čtyři zařízení představíme a popíšeme, jak je používat ve spojení s ozvučeným chytrým mobilem.

Jak vypadá „chytrý“ teploměr

Když doma teploměr SilverCrest SFT 76 vybalíte, ocitne se ve vaší ruce zaoblený plastový předmět o velikosti menšího televizního ovladače, který je ale prohnutý, takže když leží na stole, dotýká se jej jen oběma konci a prostředek teploměru se klene nad stolem. Díky tomuto tvaru se teploměr poměrně pohodlně drží v ruce.

Na spodní straně přístroje najdeme jen kryt na dvě baterie AAA, pozornost tedy budeme věnovat horní straně teploměru. Na ní je displej, který zobrazuje všechny potřebné informace pro ty, kdo budou teploměr používat samostatně bez připojení k mobilu. Pod displejem jsou dvě menší tlačítka označená jako M a S a ještě pod nimi je velké kulaté tlačítko, jímž se teploměr zapíná a vypíná. Posledním ovládacím prvkem je tlačítko po levé straně přístroje, které je třeba tisknout při samotném měření teploty.

Abychom mohli začít teploměr používat, musíme nejprve udělat dvě věci, a sice provést prvotní nastavení samotného teploměru a také nainstalovat do mobilu obslužnou aplikaci HealthForYou a nastavit ji.

Prvotní nastavení teploměru

Pokud chceme, abychom u naměřených hodnot měli v mobilní aplikaci uvedené správné datum a čas měření, je třeba nastavit interní datum a čas v teploměru. Toto nastavení bohužel není přístupné zrakově postiženým – musí jej provést někdo, kdo vidí na displej teploměru. Nastavení je ale poměrně snadné.

Sekundovým podržením kulatého tlačítka teploměr zapneme. Teploměr se ohlásí dvojím krátkým pípnutím. Poté vstoupíme do nastavení pětisekundovým stiskem tlačítka S. Teploměr na displeji postupně zobrazí výběr jednotek teploty, data, času a nastavení Bluetooth. Hodnoty pro každou z voleb vybíráme tlačítkem S a potvrzujeme tlačítkem M. Celé nastavení je tedy záležitostí jedné minuty.

Aplikace HealthForYou

Aby mohla všechna zařízení Silver Crest komunikovat s chytrým mobilem, musíme do něj nainstalovat aplikaci HealthForYou, kterou najdeme jak v App Storu, tak i v Google Play.

Aplikace nám při prvním spuštění nabídne vytvoření uživatelského účtu. Pokud si jej vytvoříme, budou se naměřené hodnoty synchronizovat s případnými dalšími zařízeními, ve kterých budeme aplikaci používat, nebo si naměřené údaje budeme moci prohlížet i přes webové rozhraní. Pokud ale nechcete svěřovat svá zdravotní data výrobci přístrojů Silver Crest, můžete registraci vynechat a vše bude ukládáno pouze do vašeho mobilu. I v tomto případě ale budete při prvním spuštění požádáni o zadání několika údajů, jako je jméno, pohlaví, datum narození a výška.

Když si takto vytvoříme uživatelský profil, objeví se již hlavní obrazovka aplikace. Zde budou pod sebou tlačítka pro měření tonometrem, oxymetrem, teploměrem, osobní váhou a náramkem pro aktivitu. Dále jsou zde ještě tlačítka pro zaznamenávání pitného režimu a spánku. Nás teď ale bude zajímat poslední tlačítko na obrazovce, kterým můžeme aplikaci spárovat s kompatibilními zařízeními.

Když tedy poklepeme na tlačítko Přidat zařízení, otevře se seznam všech podporovaných přístrojů, v němž v případě teploměru zvolíme jeho model SFT 76. Aplikace se po potvrzení s teploměrem spáruje přes Bluetooth, a od této chvíle máme vše připravené, abychom si mohli měřit teplotu.

Měříme si teplotu

Pokud si nyní budeme chtít změřit teplotu, postupujeme takto:

1. Na mobilu spustíme aplikaci HealthForYou a zůstaneme na její hlavní obrazovce.
2. Krátkým stiskem kulatého tlačítka zapneme teploměr, který dvakrát krátce pípne na znamení toho, že je připraven.
3. Stiskneme postranní tlačítko pro měření, teploměr přiložíme ke spánku a se stále stisknutým tlačítkem přejedeme pomalu teploměrem přes čelo ke druhému spánku.
4. Poté pustíme tlačítko pro měření, teploměr krátce pípne, takže víme, že zareagoval, a v tu chvíli proběhne přenos naměřené teploty do mobilu, který trvá přibližně pět sekund.
5. A pak již na hlavní obrazovce aplikace HealthForYou přejdeme na tlačítko Teplota a u něj bude zobrazena a též přečtena naposledy naměřená teplota.
6. Nakonec můžeme teploměr vypnout dlouhým stiskem kulatého tlačítka. Teploměr se ale vypne i sám po minutě nečinnosti.

Manuál udává, že přesnost měření je 0,2 °C. Mnou pozorovaná odchylka od klasického galiového teploměru byla ještě o jednu desetinu stupně vyšší. Menší přesnost měření je ale obecná vlastnost všech digitálních teploměrů, je tedy na zvážení každého, zda tuto nevýhodu vyváží rychlost a pohodlnější měření.

Teploměr Silver Crest umí též tělesnou teplotu měřit i alternativním způsobem, a sice po zastrčení teplotního čidla do ucha a podle dokumentace zvládá i bezkontaktní měření teploty předmětů.

Měříme krevní tlak

Nyní přejděme k druhému zdravotnickému zařízení sady Silver Crest, a to k tonometru SBM 67. Jde o přístroj obdélníkového půdorysu o velikosti přibližně 14 x 10 cm, ke kterému se ze strany připojuje hadička od klasické manžety obepínající při měření paži nad loktem. Většinu horní části tlakoměru zabírá velký modře podsvícený displej, na němž se naměřené hodnoty zobrazují opravdu velkými čísly. Tlakoměr tedy může být i bez připojení k mobilu vhodný též pro slabozraké uživatele. Pod displejem jsou dvě velká obdélníková tlačítka označovaná jako M a SET. Pod nimi pak najdeme ještě dvě další tlačítka MINUS a PLUS. Uprostřed této čtveřice obdélníkových tlačítek se nachází kulaté tlačítko START, kterým budeme spouštět měření.

Než ale se samotným měřením začneme, musíme i u tonometru provést prvotní nastavení a spárovat jej s aplikací HealthForYou. A to se opět neobejde bez zraku. Dlouhým stiskem tlačítka SET vstoupíme do nastavení přístroje. Na displeji se postupně zobrazí výběr data, času a nastavení Bluetooth. Hodnoty pro každou z voleb vybíráme tlačítky MINUS a PLUS a potvrzujeme tlačítkem SET. Do aplikace HealthForYou tonometr přidáme obdobným způsobem, jak je již výše popsáno pro teploměr. Jen bude ještě třeba při první komunikaci mezi tonometrem a aplikací opsat z displeje tonometru do aplikace šestimístný PIN.

Pokud máme toto prvotní nastavení za sebou, je již měření krevního tlaku snadné. Provedeme je v následujících krocích.

1. Na mobilu spustíme aplikaci HealthForYou a zůstaneme na její hlavní obrazovce.
2. Připojenou manžetou obepneme paži a stiskem kulatého tlačítka START zahájíme měření.
3. Po dokončení měření proběhne přenos naměřených hodnot do mobilu, který trvá přibližně pět sekund.
4. A pak již na hlavní obrazovce aplikace HealthForYou přejdeme na tlačítko Krevní tlak a u něj bude zobrazena a též přečtena naposledy naměřená hodnota systolického a diastolického tlaku.

Vážíme se

Už víme, jak je na tom naše tělesná teplota a oběhový systém, teď se s diagnostickou váhou SBF 75 podíváme na naši hmotnost a tělesnou konstrukci. Váha má design běžné osobní váhy a na rozdíl od teploměru či tonometru neobsahuje žádné ovládací prvky. Její spárování s aplikací HealthForYou se provádí opět stejným způsobem. Protože váha pro připojení nevyžaduje přepsání PINu, lze vše provést i bez zraku a můžeme se pustit do vážení.

1. Na mobilu spustíme aplikaci HealthForYou a zůstaneme na její hlavní obrazovce.
2. Postavíme se na váhu, a tím zahájíme měření.
3. Když z váhy sestoupíme, naměřené údaje se přenesou do aplikace. Přejdeme na tlačítko Hmotnost, u něhož bude zobrazena poslední naměřená hodnota.

Jak je na tom náš hemoglobin?

Poslední ze čtveřice zařízení, které jsme vyzkoušeli je pulsní oxymetr SPO 55. Pokud byste stejně jako já netušili, co to pulsní oxymetr je, tak vězte, že Wikipedie o tomto zařízení praví:

„Pulsní oxymetr vyhodnocuje kyslíkovou saturaci periferního arteriálního krevního řečiště měřením množství světla procházejícího skrz dobře prokrvené části těla, například prst...“

Můžeme si tedy snadno změřit, jak okysličená je naše krev.

Pulsní oxymetr vypadá jako takový větší kolíček na prádlo, který lehce secvakne prst, na němž měření provedeme. Na jedné ze stran přístroje je malý displej a kulaté tlačítko.

Oxymetr není třeba nijak nastavovat, stačí jej jen standardním způsobem spárovat s aplikací HealthForYou. Při párování nevyžaduje ani PIN, vše lze tedy provést i bez zrakové kontroly.

Samotné měření je potom velmi jednoduché:

1. Na mobilu spustíme aplikaci HealthForYou a zůstaneme na její hlavní obrazovce.
2. Pulsní oxymetr nasadíme na prst.
3. Stiskneme ovládací tlačítko na oxymetru a proběhne měření.
4. Proběhne měření a, naměřené údaje se přenesou do aplikace. Přejdeme na tlačítko Pulsní oxymetr, u něhož bude zobrazena poslední naměřená hodnota.

Blíže k aplikaci HealthForYou

Řekli jsme si již vše důležité k jednotlivým přístrojům a popsali, jak pomocí aplikace HealthForYou číst aktuálně naměřené hodnoty. Samotná aplikace ale stojí za bližší pohled jak z hlediska dalších možností, tak i z hlediska přístupnosti.

Jak již bylo výše popsáno, na základní obrazovce aplikace je řada tlačítek krevní tlak, pulsní oxymetr, teplota, hmotnost atd. U každého tlačítka je zobrazena i poslední naměřená hodnota dané veličiny. Když na některé z tlačítek poklepeme, dostaneme se na obrazovku s detailnějšími informacemi a historií dříve naměřených hodnot. Např. U váhy na obrazovce uvidíme kromě hmotnosti i body mass index a detekovaný podíl svalstva, vody a tuku v těle, u tonometru bude kromě tlaku zobrazen i srdeční tep apod.

Otevřeme-li např. obrazovku pro teplotu, najdeme v její horní části zobrazenou poslední naměřenou hodnotu a kromě dalších prvků i tlačítko s nepříliš jasným popiskem „arrow left tempe“, kterým namísto poslední naměřené teploty můžeme zobrazit předposlední údaj. Tímto tlačítkem se můžeme v údajích posouvat i dále do minulosti a procházet tak historii měření.

Starší měření si též můžeme nechat zobrazit v tabulce. Na obrazovce níže je prvek, kterým můžeme vybrat, zda bude historie rozdělena po dnech, týdnech, měsících či letech. Dále následují prvky pro výběr požadovaného úseku – pokud máme nastavené zobrazování historie např. po týdnech, tak pro výběr týdne, který nás zajímá. Úplně ve spodní části obrazovky potom najdeme tabulku, kde budou chronologicky seřazeny naměřené hodnoty z týdne, který máme výše vybraný.

Testovali jsme variantu aplikace pro iOS a ta bohužel není při práci s odečítačem zcela bezproblémová. Některé grafické prvky nemají zcela vypovídající popisky a též orientace v zobrazení tabulek s historií naměřených hodnot vyžaduje, aby se člověk nejprve seznámil se specifiky pohybu v aplikaci. Jednoduché měření hodnot je ale snadné a nakonec i procházení historie se dá zvládnout.

Shrnutí

Zdravotní zařízení Silver Crest je určitě zajímavým rozšířením nabídky přístrojů tohoto druhu, které jsou přístupné zrakově postiženým uživatelům. Toto řešení má sice i své nevýhody, jako je nutnost asistence vidící osoby u prvotního nastavení teploměru či tonometru nebo nedostatky v přístupnosti aplikace HealthForYou. Na druhou stranu si ale tyto přístroje mohou připsat i řadu plusů – mimo jiné rozumnou pořizovací cenu v řádu stokorun, možnost ukládání a procházení historie měření a též sdílení zařízení mezi zrakově postiženými i vidícími členy rodiny.

Autor: Jan Šnyrych

Další zdroje informací

• SILVERCREST Multifunkční teploměr s Bluetooth- Lidl Shop
• SILVERCREST Měřič krevního tlaku s Bluetooth – Lidl Shop
• SILVERCREST Diagnostická váha s Bluetooth – Lidl Shop
• SILVERCREST Pulzní oxymetr s Bluetooth – Lidl Shop
• Domovská stránka aplikace HealthForYou

Ve Frankfurtu nad Mohanem se každoročně pod názvem SightCity koná největší evropská výstava kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené. Pokud vás zajímá, co pozoruhodného na ní bylo letos k vidění, jaké zcela nové pomůcky se objevily a co hýbe oborem asistivních technologií, přijďte na besedu s návštěvníky letošního SightCity.

SightCity 2019 se zúčastnilo přes 130 firem z celého světa, zabývajících se vývojem a výrobou převážně elektronických pomůcek pro slabozraké a nevidomé. K vidění bylo mnoho elektronických zápisníků a braillských displejů včetně zcela nových technologií zobrazování bodového písma, tradiční kamerové lupy i zvětšovací headsety nošené na hlavě, vystavovaly se jednoduchá ozvučená mediální centra připojitelná k televizi, různé tlačítkové mobily s hlasovým výstupem, braillské tiskárny a mnoho dalších větších či menších pomůcek. SightCity tedy pro nás bylo jedinečnou příležitostí vidět to nejdůležitější, co se v oboru asistivních technologií děje.

Rádi se s vámi podělíme o všechny poznatky, zkušenosti a dojmy, jež nám letošní SightCity přineslo. Srdečně vás tedy zveme na besedu o SightCity 2019, kterou pořádá Tyflokabinet SONS.

Kdy: 13. Června 2019 od 17:00 do 19:00.
Kde: V sídle SONS, Krakovská 21, v klubovně ve sníženém přízemí.

Na besedu se hlaste na e-mailové adrese snyrych@sons.cz.

Na setkání s vámi se těší
Jan Šnyrych, Marek Salaba a Petra Schejbalová

Pokud provozujete či vyvíjíte web nebo mobilní aplikace a zajímalo by vás, jak na jejich přístupnost, aby byly přívětivé a bezbariérové pro všechny uživatele, mohl by být právě pro vás dobrý tip jednodenní kurz Digitální design bez bariér pro začátečníky. Na tomto kurzu se můžete seznámit se základy tématiky přístupnosti a inkluzivního designu, a dozvědět se, co dělat pro to, aby vaše produkty uživatelům nekladly do cesty zbytečné překážky. Po absolvování předmětu budete mít základní přehled o tom, jaké výhody přináší inkluzivní design a přístupnost uživatelům se specifickými potřebami, jaké asistivní technologie pro práci v digitálním prostředí používají, na jaké bariéry nejčastěji narážejí a jak tyto bariéry zmírnit či odstranit.

Kurz se koná v Praze 29. 5. 2019 v rámci Akademie CZ NIC. Přednášejícími jsou Jan Šnyrych (SONS) a Radek Pavlíček (Středisko Teiresiás). Pokud vás tedy přístupnost zajímá, je to pro vás ale spíše nové téma, rádi se s vámi na kurzu setkáme.

• Informace o kurzu Digitální design bez bariér pro začátečníky
• Přihláška na kurz Digitální design bez bariér pro začátečníky