Derek Riemer: Zamyšlení nad chytrými holemi
S kolegy v SONS se už léta opakovaně setkáváme s nejrůznějšími projekty a snahami o vývoj tzv. chytrých bílích holí, případně jiných podobných pomůcek, jež by měly být nadupané moderními technologiemi a měly by zrakově postiženým pomáhat v samostatném pohybu. Z nedávného blogu nevidomého informatika, experta na přístupnost a také fanouška lyžování Dereka Riemera vyplývá, že ani v americkém Colradu to není jiné. Riemerův článek zajímavě rozebírá některé aspekty oněch projektů zabývajících se vývojem chytrých bílých holí. Proto se svolením autora nabízíme jeho český překlad.
V posledních letech bylo učiněno mnoho pokusů o vyvinutí chytré bílé hole. Žádný z nich nevedl k úspěšné technologii, která by transformovala trh, a kterou by skutečně používala nějaká významnější skupina uživatelů. Většina z těchto pokusů je prostě inspirační porno. Například nedávno jsem zaznamenal chytrou hůl, která se objevila ve zpravodajství, a tato hůl si zaslouží pozornost pro obzvláště nehorázné argumenty, které v souvislosti s ní zazněly. Tyto a obdobné argumenty lze nalézt i v dalších příspěvcích o chytrých holích. Budu se jimi zabývat níže a vysvětlím, proč takové argumenty nepředstavují pádné důvody ve prospěch chytrých holí. Poté popíšu několik konstrukčních a technických omezení, se kterými je třeba se vypořádat, než vůbec budu ochoten chytrou hůl někomu nevidomému doporučit.
Příklad a struktura argumentů
Feghali říká: „Přichází svět, v němž mluvíme o autonomních vozidlech, ale my stále ještě posíláme lidi se zrakovým postižením ven s něčím, co je v podstatě obyčejná hůlka. Nikam vás to nedovede." Neukáže vám to kavárnu. Nepomůže vám to při hledání zaměstnání. Je to jen hůl.“
Další podobný, často předkládaný argument je funkčně ekvivalentní, ale (nesprávně) uvádí fakt, že se hůl za uplynulých téměř sto let nezměnila a stále to je jen ta hůl.
Protiargumenty
Existují doslova tisíce příkladů předmětů, které jsou „jen hůlkou“ nebo obdobně jen kusem kovu nebo něco podobně primitivního. Například když něco míchám na sporáku, často se chopím dřevěné vařečky, a používám jednoduchý hrnec bez nějakých vychytávek, bez Bluetooth připojení a vlastní regulace teploty. Nože v mé kuchyni připomínají primitivní kovové předměty, i když nejsou ani zdaleka primitivní a mají jemné designové prvky, jejichž vylaďováním strávili inženýři tisíce hodin. Jídlo jím vidličkou, což je jen kus kovu. Nože v kuchyni mi sami nenakrájí cibuli ani mi nezajistí, aby moje krajíce chleba byly všechny stejně tenké. Nikdy jsem si nemyslel, že by mi chytrý nůž mohl pomoci krájet bramborové plátky efektivněji, protože když chci krájet brambory efektivněji, vezmu si nástroj navržený k tomu chytrými inženýry, jako je kráječ typu mandolína, kuchyňský robot atd. Učinit z běžného nože chytrý nůž, to by zničilo účel nože, tedy být jednoduchý a univerzální nástroj. I tužka je „jen tyčinka“ s kouskem tuhy uprostřed a už celá desetiletí nebyla podstatně zdokonalena. Kde máme chytré tužky, které měří tahy na papíře a vibrují, když je náš rukopis nedbalý? Správně, na trhu po takových krámech není poptávka. Zavařovací sklenice s těsnícími gumovými kroužky mají už desetiletí stále stejný design, aniž by je média označovala za primitivní.
Turisté si k udržení rovnováhy pomáhají holemi ze dřeva, sklolaminátu, uhlíkového vlákna nebo kovu a takovéto hole v sobě nemají zabudovanou žádnou GPS navigaci. Jakákoli firma, jež by se pokusila do turistické hole integrovat navigaci, by se setkala s výsměchem, protože by to zbytečně zvýšilo hmotnost hole, kvůli jejímuž snižování jsou materiály jako uhlíkové vlákno u turistických holí právě tak oblíbené. I ve světě plném autonomních aut turistické hole nepomáhají turistům získávat práci ani nenabízejí žádné jiné menší výhody. Když se ztratíte v divočině, hůl vám nepomůže zorientovat se, pokud nemáte mapu a kompas. Zdali je hůl pro chodce užitečná ve své jednoduché a po tisíciletí stejné podobě, to vůbec nezávisí na existenci či neexistenci autonomních aut v našem světě.
Stejně jako výše uvedené nástroje i bílá hůl pro nevidomé přetrvává v současné podobě už asi století a v o něco horším designu už tisíce let, a to proto, že to prostě funguje. Tak to je jednoduché. Původní konstruktéři, kteří se rozhodli udělat z obyčejné hole bílou hůl pro nevidomé, optimalizovali její podobu tak dobře, že další úpravy jsou už jen malá vylepšení původního designu, která přicházejí, jak se stávají dostupnými nové materiály. Radikálně odlišná bílá hůl nebo orientační nástroj se nikdy nezrealizovaly, protože tu nejsou žádné problémy s hledáním objektů v blízkém okolí kromě objektů nad výší kolen. To je jediná rozumná věc, ke které by se dala využít chytrá technologie na holi.
Trochu neuspořádaně o designu bílé hole
Bílá hůl pro nevidomé není jen obyčejná hůl. Každá rozumná bílá hůl vyrobená v posledních dvou desetiletích má zabudovanou rukojeť a koncovku, kterou lze měnit, aby hůl fungovala optimálně a bylo ji možné uzpůsobit různým prostředím. Koncovky holí se dělají z mnoha různých materiálů. Keramické koncovky jsou velmi tvrdé, trvá několik let, než se opotřebují, jsou téměř nezničitelné kromě Kanady, kde se rozpadají kvůli opětovnému zamrzání a rozmrzání. Valivé koncovky z nylonu nebo polyethylenu jsou skvělé při přejíždění holí po povrchu a některé jsou navrženy i pro chůzi po dlažebních kostkách či kočičích hlavách. Úzké koncovky jsou dobré pro zjišťování povrchu, široké vás pro změnu uchrání před nezřízeným klením, protože přejíždějí nad škvírami v chodníku, aniž by se v nich hůl zadrhla a zarazila se tak do ledví svého majitele. Všechny tyto koncovky jsou vyměnitelné, a to z jednoho prostého důvodu – zakončení hole nevydrží navždy.
Na mnoha bílých holích je navíc reflexní páska odrážející světla vozidel, aby byl nevidomý noční chodec lépe viditelný. Mnozí lidé dávají přednost skládacím či teleskopickým holím. Skládací hole často obsahují mnoho konstrukčních prvků, jako jsou spoje, na něž mohou celé hodiny působit nejrůznější otřesy, otáčivé či viklavé pohyby, a nakonec je stejně za méně než 5 sekund složíte do podoby, která není delší než 30 centimetrů. Spoje se nemohou zaseknout, protože lidi by příliš nepotěšilo, kdyby nevidomá osoba v autobusu nebo ve vlaku nemohla svou hůl složit.
Moderní materiály jako uhlíkové vlákno jsou pro bílé hole skvělé, protože snížily jejich hmotnost, což usnadňuje rychlý pohyb. Hole z uhlíkových vláken navíc perfektně zprostředkovávají vnímání informací o terénu, jako je materiál povrchu, jemné rozdíly ve struktuře asfaltu, různá vyvýšení, výstupky, vodicí linie atd. Těžší materiály jako hliník či ocel nejsou k tomuto účelu tak vhodné.
Uhlíkové vlákno je pružnější než jiné materiály, a proto se hole z uhlíkového vlákna neohýbají tak často. Ve městě bílé hole přejíždějí neurvalí cyklisté a šlapou po nich kolemjdoucí, a přesto se hůl nesmí zlomit. Pokud se hůl zlomí a její majitel s sebou nemá záložní... Ano, lidé samozřejmě neberou vážně starou radu nosit s sebou náhradní hůl. Je ale jen otázka času, kdy dostanou tvrdou lekci, která je to naučí.
Síly, které na hůl působí v kolmém směru, většinou způsobí, že se příslušný segment hole rozpojí, čímž se předejde zlomení hole. Oproti tomu silové působení při běžném používání hole, tedy síly ve směru blízkém orientaci hole s holí neudělají vůbec nic. Jednou mi jeden kolemjdoucí místo toho, aby řekl „s dovolením“ hůl doslova přeskočil, a hůl skončila vejpůl. Jenže místo toho, aby se zlomila nebo výrazně ohnula, tak se jen uvolnil jeden její segment, jako když hůl skládám. Já jsem ji pak jen zaklapnul zpátky, jako by se nic nestalo. Toto bývá někdy zdrojem mé zábavy, protože neomalení chodci si myslí, že mi hůl zlomili, což je velmi vyvede z míry, já ji ale jen složím a odejdu jakoby nic.
Bílá hůl je více než jen obyčejná hůl. Je to hůl s mnoha jemnými vylepšeními, která byla prováděna, aniž by se změnil její základní technický princip. Konstrukční zlepšení, která se provádějí již celá desetiletí, jsou činěna natolik dobře, že průměrný uživatel, který neustále neanalyzuje technické prvky a nezjišťuje, jaké drobné věci byly upraveny, si ani neuvědomí, jak vážné úsilí je věnováno tomu, aby byla některá omezení bílé hole eliminována.
Věci, které by u chytré hole byly potřeba
Má-li být chytrá bílá hůl použitelná, musí být natolik lehká, abych s ní mohl pohybovat dostatečně rychle tam a zpět, aby při každém mém kroku mohla přejít před celým mým tělem. S těžšími holemi je provádění tohoto pohybu nepříjemné, takže nakonec chodím pomaleji a jsem otrávený z toho, když s holí procházím sněhem nebo se někomu vyhýbám.
Když se mi spodní část hole zničí, neplatím nekonečně mnoho za novou hůl a taktéž ani zdravotní pojišťovna. Očekávám, že chytrou techniku bude možné přehodit na novou levnou bílou hůl. „Nechytrá“ část hole by měla být skládací, abych v případě, že cestou narazím na medvěda (tedy spíš na nevycválaného cyklistu), mohl mít v batůžku náhradní.
V praxi bílou hůl používám v mnoha situacích a některé z nich jsou velmi vzdálené ideálním podmínkám pro používání technických komponent. S holí jsem už šel v pořádné vánici, v lijáku a v kombinaci obojího a také v prudkém letním dešti, kdy je doslova vše promočené. Šel jsem několik mil v počasí dosti mrazivém, aby člověk během deseti minut zmrznul a nemohl jsem si dovolit sundat rukavice, abych mohl ovládat dotykový displej. Když jsem byl na vysoké škole, nepřipadalo v úvahu, abych jen kvůli takovému počasí nešel ven, takže by chytrá bílá hůl měla být dostatečně odolná, aby zvládala několikahodinový nápor mokra. Neměl by jí také dělat problém přechod z 20 stupňů pod nulou venku do 20 stupňů nad nulou v budově. Také bych nechtěl, aby se chytrá hůl vypínala, kdykoli je příliš chladno.
Též by mi vadilo, kdyby na mě chytrá hůl mluvila ve chvíli, kdy se při přecházení ulice snažím soustředit na to, kde jsou vozidla, takže tichý režim by se určitě hodil. Možná by takový režim měl být výchozí a hůl by měla mluvit, jen když ji o to požádám. To je velmi důležité. Viděl jsem velkou spoustu zařízení vyvinutých „pro nevidomé“, která mluvila neskutečně hlasitým, zato opravdu pomalým hlasem. Chci vidět designéry takové pomůcky, jak přecházejí šestiproudou silnici za zvuku pneumatického kladiva na pozadí, zatímco je jejich pomůcka velmi silným, pomalým a démonickým hlasem upozorňuje, že mají v cestě odhozenou láhev vody. Pro legraci by tudy ještě mohlo projet auto na červenou, a viděli bychom, jak to zvládnou.
Opravdu nemám zájem o to, aby moje bílá hůl obsahovala GPS, protože navigaci už mám ve svém mobilu. Nicméně, bylo by užitečné, kdyby mohly být detekovány objekty nad výší kolen. V chytré holi by také měly být vyměnitelné baterie, pokud by nevydržely dlouhou cestu.
To je tedy můj pohled na chytré bílé hole, na chybné argumenty, jež obecně vedou k zařízením, která nikdo nepotřebuje, a na několik případů, kdy by při dostatečném přimhouření očí mohla být technika užitečná. Celkově nemám zvláštní zájem, aby nějaká chytrá hůl vznikla, protože mi to prostě připadá drahé a oproti navýšení hmotnosti hole málo užitečné. Vypadá to podobně, jako kdyby se lidé pokoušeli modifikovat kuchyňský nůž tak, aby uměl i ohřívat jídlo, místo aby vyrobili troubu, a pak vytvářeli rozruch v médiích nad svým super cool nožem, který umí také opékat chleba.
Autor: Derek Riemer
Další zdroje informací
- Log in to post comments